Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Byli jsme nepřátelé říše, protivili jsme se osudu a pykali za to
narozena 22. ledna 1931 v Březnici (okres Zlín)
1939 počátek spolupráce rodiny s partyzány
25. prosince 1942 počátek zatýkání gestapem, zatčení maminky Marie a babičky Reginy, útěk tatínka Ladislava
leden 1943 další vlna zatýkání
29. ledna 1943 útok vojáků na bunkr partyzánů, zatčení Ladislava Duraje
1944 soud se členy rodiny
22. června 1944 otec Ladislav Duraj popraven v Breslau
léto 1944 propuštění maminky
podzim 1944 propuštění babičky
1945 vzpomínky na boje a osvobození, Paseky - Březnice
1947 pamětnice začíná pracovat u Bati
1949 pamětnice se vdává a o rok později zůstává se synem doma
zemřela 11. března 2024
Nejstarším ze čtyř dětí manželů Ladislava a Marie Durajových byla dcera Marie, provdaná Buchtová. Narodila se 22. ledna 1931 v Březnici ve zlínském okrese. Rodina žila spolu s babičkou Reginou Durajovou v Pasekách. Měli malé hospodářství a otec si příležitostně přivydělával u Bati v nedalekém Zlíně nebo prací v lese.
Hned na počátku druhé světové války začal otec spolupracovat s partyzány. Chalupa Durajových stála na příhodném místě na okraji vsi, nedaleko lesa, a tak nabídl dvěma členům odboje úkryt v podkrovní světničce. Soužití rodiny s partyzány Stanislavem Růžičkou a Rudou Rédlem bylo bezproblémové, oba v podkroví pouze přespávali a přes den se snažili si venku tajně shánět obživu. Pamětnice vzpomíná na skromné živobytí a tatínkovu obětavost: „Kolikrát tatínek říkal, když mu maminka chystala večeřu: ‚Odnes to nahoru, ty jsou hladnější jak já.‘“
V Pasekách, v Březnici a okolí se ukrývalo více partyzánů. Jejich přítomnost a to, že jim mnoho lidí pomáhá, byla veřejným tajemstvím. Jednoho dne přišel Stanislav Růžička na schůzku s ostatními partyzány velmi potlučený. Kamarádi vyzvídali, co se mu stalo, ale on se jen vymlouval na nehodu a zapíral. Nakonec ho prošacovali a nalezli u něj seznam jmen všech členů odbojové skupiny. Bylo zle, všichni totiž měli za to, že gestapo z něj vytlouklo informace o odbojové činnosti. Nikdy se už nejspíše nedozvíme, jak to tehdy bylo. Jisté je jen jedno. Večer, cestou do úkrytu, čekala na Stanislava Růžičku kulka. Jeho tělo zakopali partyzáni v lese.
Jisté je i to, že akce gestapa na sebe nenechala dlouho čekat. Zatýkání začalo o Vánocích roku 1942. Byla jasná mrazivá noc na 1. svátek vánoční. Durajovi se vydali do kostela na jitřní. Babička Regina s vnučkou Věruškou šly napřed, otec za nimi a pamětnice se opozdila u maminky, která s tříměsíční Libuškou zůstávala doma. Stařenka vyšla na kopec a uviděla v měsíčním svitu množství postav. Rychle se vrátila varovat syna a ten na poslední chvíli utekl do lesa. Malá Maruška potkala gestapáky u branky. Povalili ji do sněhu a začali se dobývat do chalupy. Nahnali všechny dovnitř. Vyslýchali a tloukli maminku, prohledali chalupu, a když nic nenašli, odvezli maminku i stařenku s sebou do Zlína. Libušku přišla nakojit sousedka a později si ji k sobě vzala teta. O hospodářství a děti se postaral strýc.
Otec Marie Buchtové se připojil k partyzánům. Po další vlně zatýkání a výslechů, která přišla začátkem roku 1943, obklíčili vojáci 29. ledna bunkr v lese nad Pasekami. Následovala přestřelka, kterou přežil jen jeden z partyzánů a Ladislav Duraj. Otce chytili a zatkli. V Pasekách i Březnici se i nadále ukrývalo několik odbojářů, ale k jejich odhalení již nedošlo. Rodiče s babičkou prošli několika věznicemi. Soud se konal 8. března 1944 ve slezské metropoli Breslau (dnešní Vratislav v Polsku). Otec pamětnice byl odsouzen k trestu smrti. Poprava proběhla 22. června 1944. Ženy si musely odsedět ještě několik měsíců vězení a na podzim se vrátily domů. Za odbojovou činnost zaplatilo životem devatenáct lidí z okolí Březnice.
V bojích na konci války ostřelovalo dělostřelectvo z kopce nad rodnou chalupou Marie Buchtové protější svahy. Fronta postupovala od Brodu. Pamětnice se schovávala s ostatními dětmi, strýcem a tetou ve sklepě. S prvními vojáky Rudé armády si strýc nadšeně připil. Jednotky měly nedaleko chalupy Durajových polní kuchyni a dělily se s místními o menáž, a tak malá Marie poprvé ochutnala koňské maso. Dodnes na to vzpomíná. Po válce děti žily nadále s maminkou a babičkou v Pasekách.
Marie Buchtová pracovala od roku 1947 u Bati. V roce 1949 se vdala a o rok později se jí narodil syn. Vyučila se prodavačkou a až do důchodu pracovala spolu s manželem v obchodě v Březnici.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Příbeh pamětníka v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí) (Jakub Anderle)