Petr Bísek

„Nezapomenu, když jsme z dálky... Přijeli jsme v noci, tak k ránu, ale byla ještě tma a z dálky vidím Manhattan, ta světla, a vidím tam okolo Brooklynu tu dálnici, jak tam byla světla, mrakodrapy velké. Já jsem v životě předtím mrakodrapy neviděl, tak jsem čuměl. A když potom přijela ta malinká přístavní loď a přivedla nějakého toho úředníka, že zkontroloval víza a takovéhle, tak jsem na něj koukal jak na zjevení, to bylo... No, a co se stalo, vystoupili jsme do, což se dá popsat jedině tím, že lidem připomenu ten film Pohled z mostu. Normálně ještě fungující doky. Ti chlapi s těmi, těmi háky, jak tahají ty balíky. Je to prostě... Tam jsme vystoupili, vyloženě v tom mumraji. ,Štípněte mě, je to možné? Děje se to? Jsem já tady opravdu, nebo je to sen?´ Zádrhel byl v tom, že náš sponzor zatím zbankrotil a nikdo na nás tam nečekal, tak my jsme tam stáli. Já jsem měl dva kufry, v jednom knížky a anglický slovník. A ve druhém pár šatstva a 180 dolarů v kapse. A já se přiznám, já jsem nevěděl, co mám dělat.“

„Oni [švédští policisté] se ptali: ,Kolik máte peněz?´ Já jsem řekl, že dvacet tisíc českých korun. ,Máte nějaké šperky?' ,Máme tadyhle prstýnek a manželka má nějakou náušnici. To je všecko.´ Byli naprosto féroví a byli jsme tam velice krátce na policii, nějaké kluky vyšetřovali déle, to nevím detailně, ale nás ne. Dali nám povolení k pobytu, povolení k práci nejdřív na šest týdnů, potom na tři měsíce, pak by bylo tenkrát na půl roku, pak na rok. A když tam člověk zůstal, myslím, tenkrát to bylo pět let nebo sedm let, tak by dostal občanství, mohl požádat občanství.“ – „Co jste tam dělal za práci, ve Švédsku?“ – „Já jsem dělal pomocného dělníka v tiskárně. Všichni ti svobodní kluci... Kdybych byl svobodný, tak bych pracoval v docích, učil bych se, dělal svářeče. Všichni ti kluci šli dělat svářeče, bydleli na nějaké ubytovně v Landsortě nebo tam někde, učili se. Protože jsem byl od fochu, tak jsem pracoval v tiskárně ve švédském prostředí.“