Ing. Aleš Bartusek

„Měli jsme pocit, že se chceme věnovat i něčemu místnímu, ne jenom věcem pražským, vysoké filozofii a literatuře, ale že chceme dělat něco z regionu. Byla v tom i potřeba udělat krok dál a být ještě více aktivní. A taky jsme měli všichni tři – já, Ivo Mludek a Jaromír Piskoř – nějakou touhu dělat noviny, reflektovat to, co vidíme kolem sebe.“

„Na místech jsme se byli podívat. A vybrali jsme společnou stezku kolem Čantoryje, která je vhodná, protože tam nejsou rozhledny pohraničníků. Očíslovali jsme si hraniční sloupky, měli jsme na to i nějaké kódy. Pak jsem koupil v Polsku dva stejné batohy, na které jsme se s kluky složili. Jeden jsem zavezl do Bielsko-Białe. A měli jsme systém přes pohlednice, ne přes telefon, s pozdravem někomu, kde byl zašifrován datum a hodina. A z české strany šel v domluvený čas někdo se stejným batohem jako z polské, tam si na určeném hraničním kameni sedl, postavil batoh, vytáhl svačinu. Přišel ten druhý, postavil batoh, vytáhl svačinu nebo čaj, řekli si tři věty, každý vzal ten druhý batoh a šli dál.“