„A každou chvíli se... to říkaly sousedky babičce: ,Zase se na vás ptali.‘ Jestli nepřijímáme návštěvy nebo jestli za náma někdo nechodí nebo takovýhle věci a pořád taková lustrace. A můj táta potkal nějakýho kamaráda, který pracoval v Geoindustrii v Krušných horách a říkal: ,Tak se přestěhuj do Krušných hor, tam budeš mít klid.‘ Takže v podstatě až do důchodu pracoval v těch Krušných horách a přijížděl domů jenom na víkendy, což teda, já jsem na to byla zvyklá, člověku to nepřijde, v něčem žijete a pokládáte to za normální, ale až když jsem byla dospělá a měla jsem vlastní děti, tak jsem si uvědomila, že to normální nebylo. Protože já jsem měla jenom tátu, máma zemřela, a vychovávali mě děda s babičkou a můj otec přijel jenom na víkendy a zase v neděli večer nebo v pondělí ráno odjížděl do těch Krušnejch hor.“
„My s mým otcem, protože moje máma zemřela, když mi byly tři roky, tak jsme nikdy nemohli cestovat za jeho sestrou společně, vždycky ten druhej tady zůstal jako rukojmí, takže buď já s babičkou a pak zase maximálně jednou za dva roky, nešlo to každý rok, takže jsme spolu nikdy tu dovolenou nestrávili, nebo moje prázdniny, v podstatě.“
„Když vypukla druhá světová válka, protože můj děda, jeho otec, byl zapálený masarykovec a sokol, tak se předpokládalo, že pochopitelně se otec přihlásí jako dobrovolník do Anglie k českýmu letectvu. No a naši o tom doma moc nemluvili, protože doba tomu nepřála v těch padesátých letech, takže to jsou takový útržky, co jsem se náhodně někdy dozvěděla, že třeba otec se hlásil, když mu bylo sedmnáct, ale to nešlo, protože nebyl plnoletý, tak se muselo rok počkat, a když pro něj letěli, tak prostě se museli vrátit zpátky, protože je ostřelovali Němci, takže to vyšlo až na druhý pokus. A pak mi jednou říkal, že když přistáli na tom letišti, když vystoupil, tak ten trávník byl celý pokryt čtyřlístky.“
Eva Bártová se narodila 13. prosince 1951 v Praze. Její otec Jiří Benda pocházel z rodiny československého diplomata žijícího ve Švédsku a za druhé světové války se přihlásil k RAF, zatímco rodina zůstala žít ve Švédsku. Kvůli minulosti příslušníka RAF byl otec šikanován komunistickým režimem a později si našel práci v Krušných horách, kde měl více klidu. Evina maminka zemřela tři roku po narození dcery a tak Eva vyrůstala hlavně s prarodiči. Jednou za dva roky mohla vyjet za příbuznými do Švédska. Vyučila se a pracovala s laboratorními přístroji. S manželem měli dvě děti. Eva Bártová zemřela 10. února roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
