Roman Bartoš

* 1960

  • „Pak už jsem si pronajal průmyslový objekt, kde jsem bydlel, a už jsem mohl pracovat na sebe. Díky tomu jsem zůstal v kontaktu s lidmi, kteří po mně chtěli práci. Zase pro jiné lidi, ale specializovali mě na schodiště. Takže do mrakodrapů, pro právnické kanceláře se dělala atypická madla. Nic jsem nenavrhoval, to jsem dělal jen z výkresů, ale musel jsem spolupracovat s celou tou mašinérií, železobeton, všech těch firem, co se na tom podíleli. Měl jsem čtyři zaměstnance. Takže jsem přijel v poledne z jednání, převlékl jsem se a makalo se třeba až do noci. Sedm dní v týdnu. Pořád.“

  • „Posadili mě pak na vlak, ať vypadnu, a jestli se vrátím, že mě budou deportovat do Čech, což by znamenalo vazbu. No jo, ale já jsem už byl sám, měl jsem jen nějaké peníze. Batožina někde zůstala, papíry od zavazadla měl můj kámoš, takže jsem zůstal úplně holej. Jel jsem znova do Sarajeva, chtěl jsem to zkusit znova, jestli mě vezmou. Tak zase se mnou vyplnil tabule věcí, pak tužku otočil a začal to zase gumovat a řekl, ať zkusím Maribor. Že to bylo prostupné. Podařilo se mi sehnat nějaké policejní mapy, takže jsem si udělal cestu, kudy půjdu. Ale udělal jsem si to tak špatně, že po celodenním výstupu do hor jsem skončil uprostřed nějaké vesnice a musel jsem se vrátit. Takže jsem byl úplně zrychtovanej, protože v tom sněhu je člověk po pás. A na mapu jsem si udělal řezy, kopec, údolí. Takže jsem si to udělal jako nějaký geograf. A podruhé už jsem šel líp.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hostinné, 14.10.2023

    (audio)
    délka: 02:00:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Málem jsem v těch zmrzlých horách u rakouských hranic zůstal

Roman Bartoš v ateliéru 2020
Roman Bartoš v ateliéru 2020
zdroj: Archiv pamětníka

Roman Bartoš se narodil 24. listopadu 1960 a vyrůstal se svými rodiči v léčebně zrakových vad v obci Nové Zámky nedaleko Hostinného. Nejdříve navštěvoval gymnázium ve Dvoře Králové nad Labem, ale úspěšně dokončil až Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově, kde studoval obor navrhování a výroba nábytku. S řemeslem truhláře spojil celý svůj pracovní život. Po neúspěšných přijímacích zkouškách na VŠUP do ateliéru design nábytku a interiéru byl přijat na ČVUT. Nepodařilo se mu ale složit náročné zkoušky z matematiky a během prvního ročníku studia ukončil. Pak následovala vojna u spojařů v Horažďovicích a Písku a po ní v roce 1984 dramatická emigrace přes hory z Jugoslávie do Rakouska. Azyl získal ve Spojených státech amerických v Idahu a New Yorku. Po dočasných zaměstnáních se vrátil ke svému řemeslu truhláře. Po sedmi letech intenzivní práce se mu podařilo naspořit na vlastní dílnu. Na začátku devadesátých let se vydal na cesty, při kterých navštívil různé země i kontinenty. Navštívil Československo a postupně sem přesídlil natrvalo. Usadil se opět v blízkosti Hostinného, kde nadále provozoval truhlářskou dílnu. Věnoval se volné tvorbě, malbě a tvořil prostorové objekty a sochy ze dřeva.