Emil Bartoš

„První je laufr, pak jsou tanečníci tři a pak je bába s kominíkem, pak jsou dva židi a pak ještě medvěd s tím…“ „Medvědářem?“ „Modrej je.“ „A ještě někdo potom za nimi? Za medvědem někdo jde?“ „Ne, ne, je medvěd a ličan. A pak nejde nikdo. Ale víte, za těma maškarádama někdy šlo lidu. Ale dneska málo už to je, dneska to už lidi nedrží. Někdy nás byl průvod.“ „A jak to začínalo od rána?“ „No, ráno, to ví Zdenka, ona chodila, ona by to lepší řekla. Zdenka!“ „Jo, ráno vždycky jsme holky maškarády oblíkaly, tady v (českém – pozn. ed.) domě jsme se sešly a pak jsme je oblíkaly. Z domu šly na horní kraj, od horního kraje do ulice, pak se sešly tady v domě, tam jsme tančily, pak šly dál dolů, prošly to. A večír byl laufr a bylo hodně babiček v sále a my holky jsme seděly za stolem. A ten laufr nosil na táce likér a podával ženským. Některá mu hodila peníz, některá ne. A my jsme taky seděly za stolem, taky jsme dávaly pak maškarádům a tančily jsme a tak. Bylo to hezký.“