Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mojmír Bártek (* 1942)

• narozen 26. dubna 1942 ve Vsetíně

• otec MUDr. Adolf Bártek popraven v únoru 1945 pro odbojovou činnost

• kvůli zapojení otce v západním odboji a „buržoaznímu původu“ měla rodina problémy s komunisty

• vystudoval gymnázium, konzervatoř (trombon) a JAMU

• od roku 1967 působil v orchestru Gustava Broma

• sólista, aranžér i skladatel

• pedagog na JAMU

• v roce 2024 žil v Brně

Mojmír Bártek, řečený Mojda, patří k legendám tuzemské jazzové hudby. Přes čtyřicet let hrál ve slavném orchestru Gustava Broma, doprovázel ikony československé populární hudby a byl oblíbeným pedagogem na brněnské konzervatoři i na JAMU. K hudbě ho přivedla šťastná náhoda v podobě kamarádova odloženého trombonu a dokázal se prosadit i přes překážky, které jemu a celé jeho rodině postavil do cesty komunistický režim. Jeho otec, o kterého přišel v necelých třech letech, byl totiž za druhé světové války příslušníkem prozápadního demokratického odboje. Adolf Bártek se stal obětí nacismu nedlouho před koncem války v roce 1945.

Tatínek v odboji

Mojmír Bártek se narodil 26. dubna 1942 ve Vsetíně jako jeden ze tří synů manželů Adolfa a Ludmily Bártkových. MUDr. Adolf Bártek, zubní lékař, se již na počátku nacistické okupace zapojil do odbojové činnosti v rámci skupiny vsetínského továrníka Josefa Sousedíka napojené na Obranu národa. Skupina se zabývala shromažďováním informací, sabotážemi a přepravou osob i materiálu pro západní odboj. V roce 1944 se tato organizace napojila na skupinu Clay, ale postupné zatýkání odbojářů gestapem vedlo k jejímu odhalení. Sám Adolf Bártek byl zatčen na počátku roku 1945 a v únoru téhož roku umučen při gestapáckých výsleších v brněnských Kounicových kolejích.

Mojmír tak od konce války vyrůstal pouze s matkou a dvěma bratry. Maminka Ludmila, která byla učitelkou, o odbojové činnosti manžela věděla od samého počátku a přes vědomí obrovského rizika, kterému vystavoval nejen sebe, ale i celou rodinu, jej plně podporovala. Po válce se díky manželově působení v odboji stala členkou Svazu protifašistických bojovníků a na Vsetínsku se jí a celé rodině dostalo všeobecného uznání. To však trvalo pouze do roku 1948, kdy se moci chopili komunisté, jimž bylo působení západního odboje za protektorátu trnem v oku. Rodina se tak záhy ocitla v nemilosti nového režimu. „Dokonce si vzpomínám na pozdější setkání s jedním soudruhem, který mi tvrdil, že kdyby otce nedostali Němci, tak oni [komunisté] ano,“ vzpomíná Mojmír Bártek.

Anglický text mu vynesl dvojku z chování

Přes nástrahy doby byl pamětník přijat na vsetínské gymnázium (tehdejší jedenáctiletou střední školu). Na škole panoval poměrně přísný režim a většina zdejších pedagogů se ve výuce přidržovala dobových ideologických požadavků. „Museli jsme být poslušní a příliš se neprojevovat,“ vzpomíná Mojmír Bártek na krušné období 50. let. A přece se jednoho dne dostal se spolužáky do maléru, když na veřejném prostranství hráli dixieland a zpívali anglicky. Měli štěstí, že vyvázli „jen“ s dvojkou z chování. Maminka z něj chtěla mít lékaře, osud tomu ale chtěl jinak. Šťastná náhoda přivedla pamětníka ke hudbě: „Jeden kamarád na Vsetíně, náš soused, si koupil trombon, a přestal hrát. Když jsem zjistil, že ho má na půdě, tak jsem si ho vzal a začal cvičit.“

Již během studií na jedenáctiletce ve Vsetíně vystupoval s kapelami na zábavách a pokračoval v hraní během vojenské služby v Armádním uměleckém souboru v Praze. Po vojně byl v roce 1963 přijat ke studiu hry na trombon na Hudební konzervatoři v Brně. Přivydělával si hraním v kavárnách i na venkovských zábavách. Během jednoho vystoupení v kavárně Máj u Mendlova náměstí se seznámil se svou budoucí manželkou Janou. Ale ještě jedno osudové setkání mu toto místo přineslo. Jednoho dne si jej v kavárně Máj všiml Gustav Brom a po absolutoriu konzervatoře v roce 1967 ho přijal do svého orchestru.

Přes čtyři dekády v Bromově orchestru

Život v orchestru Gustava Broma přinesl Mojmíru Bártkovi čtyřicet dva let hudebních zážitků, turné po celém světě i spolupráci s legendami, jako byli Maynard Ferguson, Ray Conniff, trio Supremes nebo Shirley Bassey. Vedle hraní se Mojmír věnoval i kompozici, kterou v letech 1976–1980 dodatečně vystudoval na katedře skladby brněnské Janáčkovy akademie múzických umění. Napsal přes dvě stě skladeb, z nichž mnohé byly nahrány v Československém rozhlase nebo vydány na gramofonových nosičích, jako například alba „Polymelomodus“, „Siluety“ či „Maxispectrum“. Mezi jeho orchestrální díla patří „Malovánky“, „Ogarský tanec“ a „Hrací kostka“, zatímco jeho komorní tvorba zahrnuje skladby jako „Trio pro dechové nástroje“, „Jarní Imprese“ a „Ritmo Bombastico“.

Mojmír Bártek se proslavil i svou pedagogickou činností. Učil na konzervatoři v Brně, kde od roku 2010 vedl Big Band. Založil a vedl orchestr The Young Pekáč, jehož hudební repertoár se pohybuje od swingu přes jazz rock po moderní skladby. Vedle toho od roku 1990 vedl Vyškovský big band. Působil také jako lektor v Jazzové dílně Karla Velebného a externě vyučoval na katedře skladby JAMU. Byl též členem obnoveného Klubu moravských skladatelů v Brně, OSA a Intergramu. V roce 2024 žil pamětník v Brně.

 

Další zdroje:

https://www.osobnostivalasska.cz/osobnost/mojmir-bartek/

https://www.osobnostivalasska.cz/osobnost/adolf-bartek/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mojm%C3%ADr_B%C3%A1rtek

https://www.mojmirbartek.cz/