Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Bařinová (* 1934)

• narozena 22. listopadu 1934 v Budišovicích

• vyrůstala v Dobré

• příbuzní v Beskydech pomáhali partyzánům

• v lednu 1945 během razie v osadě Zajičorka nacisté zatkli strýce Aloise Muroně

• absolvovala pedagogické gymnázium v Ostravě

• vystudovala pedagogickou fakultu v Olomouci

• vyučovala matematiku na gymnáziu ve Frýdlantu nad Ostravicí

Marie Bařinová přišla na svět v Budišovicích u Opavy, vyrůstala v obci Dobrá. Vzpomíná, jak její tatínek každé ráno brzy vstával a odjížděl za prací do Vítkovic. Aby se lépe vyspal, měl svou vlastní postel, což bylo u Bařinů privilegium. Osmičlenná rodina obývala dva pokoje a postele sdíleli ve dvou i ve třech.

Němci udělali zátah

Rodiče pocházeli z beskydské Morávky a malá Marie tam často jezdívala s maminkou ke kmotřičce (matčině sestře) a kmotříčkovi. Ti společně žili v osadě Zajičorka. Od roku 1944 se v Beskydech začaly ve větší míře objevovat početnější partyzánské skupiny. Do stavení, která byla nejblíže horským lesům, chodívali partyzáni v noci pro jídlo.

„Jenomže někdo to prozradil a Němci udělali v lednu 1945 zátah na Zajičorku,“ vypráví pamětnice. „Na Kyčeře byla chalupa, ta moje kmotřička, níže byli Koloniční a ještě Muroni. V noci všechny muže vytáhli z postele, spoutali je a shromáždili je právě v chalupě mého kmotříčka Aloise Muroně. A moje sestřenka, stejně stará jako já, a bratranec o dva roky starší, tak ti se jenom pod peřinou krčili strachy, protože chtěli zatknout i kmotřičku. Ta říkala, že má děti a dobytek a kdo se o ně bude starat... tak ji nechali.“

Sestřenice a bratranec prý tehdy viděli svého otce naposledy – spoutaného. „Ani si nos nemohl otřít, tak říkal: ‚Barečko, otři mi nos.‘ A to bylo vše, co si na rozloučenou řekli.“ V chalupě Koloničných tehdy Němci narazili na partyzány. Došlo k přestřelce, partyzáni byli postříleni, rodinu Koloničných vyhnali před chalupu a tu zapálili. „Jen paní Koloničná se po válce vrátila z koncentračního tábora,“ líčí Marie Bařinová.

Učitelkou matematiky

Konec války a bombardování Ostravska prožila s rodinou ve sklepě. Vzpomíná, jak Němci prchající před Rudou armádou proběhli jejich domem a hledali nějaké kolo nebo cokoliv jiného, na čem by mohli rychle odjet.

Po válce Marie nastoupila na gymnázium do Frýdku-Místku, ale brzy přestoupila na pedagogické gymnázium v Ostravě. Její otec celý život pracoval jako dělník a žil v chudých poměrech, byl z počátku příznivcem a posléze i členem komunistické strany. V době, kdy Marie již chodila na gymnázium, na něj tlačili, aby přestal chodit do kostela. S tím však nesouhlasil a ze strany vystoupil. Na studijní podmínky Marie to ale vliv nemělo.

Po gymnáziu Marie Bařinová pokračovala ve studiu pedagogické fakulty v Olomouci. První umístěnku dostala na gymnázium do Frýdlantu nad Ostravicí. Vyučovala matematiku, přestože od dětství měla větší vztah k literatuře. Ale výuka přírodních věd tolik nepodléhala turbulencím a tlakům ze strany komunistického režimu. Ve Frýdlantu nad Ostravicí už zůstala a na škole působila až do svého odchodu do důchodu.