„Jak se dostali? [No?] No, jak vám říct. Oni byli nebohatí. Tatínek pracoval na všelijakých pracích, hledali byt, oženil se s maminkou. Hledali byt a našli byt ve Straklově. Práce byla na vlakovém nádraží a táta pracoval tady. Tam se i usídlil u paní Škaloudové a tam žili. Tam jsem se narodil v roce 1928. I žil. Taky tam rodiče zůstali žít po celý čas, dokud neumřeli. Táta umřel ve Straklově a je pochovaný na českém hřbitově.“
„Přijdou Němci, říkají: ‚Chleba, mouku, sádlo, kožich teplý.‘ Češi dávali. Ale přijdou v noci znovu banderovci a opět: ‚Dej mouky, dej sádlo, dej prase.‘ Ale Němci – pravda – nemnoho brali Čechům. No pomáhali, museli dávat jakousi pomoc. A banderovci – já vám řeknu, že lidé vybírají z většího zla menší.“
„Já vám povím, Straklov se netěšil, moc se netěšil, že přišli Sověti. Třeba bylo kolchozy organizovat, koně, vůz, nářadí, všechno bylo třeba do kolchozu dávat. Poplatili se Češi. Dědeček poplatil se. Jeho udělali sekretářem selské rady, Lánský i Mamičev. [Selská rada tam byla?] Prosím? [Selská rada tam byla?] No. Přišli Němci, přišel Šulc, taky sedlák, prokázal jim, že sloužili sovětské vládě, a rozstříleli je.“
„Tatínkovi bylo čtyřicet devět let, když ho mobilizovali. Rok byl na vojně, potom ho domů nepustili a zavezli ho do Stalingradu. Byl ve Stalingradu. [A tam on zahynul?] Tatínek povídal: ‚Celý Stalingrad byl rozvalený do základů.‘ [A to tam byl jako v pěším vojsku nebo jak říct?] Pěchota? [Byl v pěchotě?] Ano. [V pěchotě.] V pěchotě. Ano.“
„[A kdo tam byl nejbohatší?] Sedlák? [No?] Jak vám říct. Masopustové byli nebídní. Jich bylo dvoje Masopusty. Paní Veselá, Masopustovi tam bydleli a pak tam byl sedlák Masopust. Další žil. Měl bratra Masopusta. Suchý byl sedlákem, potom, kdo tam ještě byl, Grmela, Petržílkovi, dva Petržílky bylo. I tam byl ještě Kopřiva.“
Mykola Baranovskij-Sokolovskij se narodil 1. ledna 1928 v Českém Straklově na Volyni v tehdejším Polsku do smíšeného rusko-polského manželství. Vyrůstal v prostředí původní české vesnice, docházel do české školy, kamarádil se s českými dětmi, od mládí znal český jazyk a získal i český přízvuk. Na Volyni prožíval sovětskou (1939) i nacistickou (1941) okupaci. Jelikož měl po mamince polský původ, velmi se ho dotýkaly ukrajinsko-polské boje mezi Ukrajinskou povstaleckou armádou a polskou Armijou Krajowou v období nacistické okupace Volyně. Po válce vystudoval techniku na univerzitě ve Lvově a poté působil více než třicet let v Telekomu v Sarny. Jeho manželka byla Ukrajinka. V současnosti žije Mykola Baranovskij-Sokolovskij v Dubně na západní Ukrajině.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
