Chaimův syn
Yechiel Bar-Chaim se narodil jako Frederick Joul Gruber 15. července 1945 ve Washingtonu D.C. spíše sekulárním rodičům židovského původu. V roce 1957 se rodina přestěhovala na předměstí Chicaga, kde navštěvoval střední školu. Po získání titulu na Harvardově univerzitě v oboru všeobecných studií nastoupil do školy pro důstojníky pěchoty v americké armádě. Když se dozvěděl o nabídce práce v oblasti vztahů s veřejností na velitelství NATO v Belgii, podal si přihlášku, byl přijat a dva a půl roku v této organizaci sloužil. V roce 1972 opustil armádu a přestěhoval se do Paříže, kde studoval francouzský jazyk a literaturu na Sorbonně v rámci programu dotovaného americkou vládou pro armádní veterány. Ať už byl kdekoli, cítil se cizincem. Proto se rozhodl v roce 1974 přestěhovat do Izraele a změnit si jméno na Yechiel Bar-Chaim – Chaimův syn. Zde se oženil, měl dvě děti, z nichž jedno bylo adoptované, a začal pracovat pro Americký židovský spojený distribuční výbor (JDC). V roce 1989 mu bylo nabídnuto místo ředitele centra ve Vídni, kde byli přijímáni Židé prchající ze Sovětského svazu. Po pádu železné opony byla vídeňská kancelář JDC uzavřena a rodina se přestěhovala do Paříže. Zůstala mu ale zodpovědnost za prosazování demokratických hodnot v židovských obcích v Československu a stejnými úkoly byl pověřen i v Jugoslávii. Po vypuknutí války v roce 1990 však zaměřil pozornost na evakuaci Židů z válečné zóny, mimo jiné i ze Sarajeva během obléhání. V roce 1999 ho JDC pověřilo dohledem nad svým úsilím v oblasti poskytování sociální péče v Tunisku. Pomáhal židovským uprchlíkům, kteří z regionu uprchli během arabského jara, a staral se o ty, kteří v regionu zůstali. V roce 2014 se rozhodl z JDC odejít, aby nadále sloužil filantropickým projektům Dr. Alfreda Badera. O dva roky později se s manželkou slovenského původu natrvalo usadil v Praze a věnuje se zejména projektům sociální péče pro romské komunity.