"Poté, co se Navalnyj vrátil do Ruska, byl zatčen, souzen, odsouzen, umístěn do nejbrutálnější kolonie, která existuje, jsme se rozhodli, že budeme pořádat každodenní hlídky před ruskou ambasádou. Nic nám v tom nebrání. Každý den vidíme, jak člověka s plakátem, který vyšel v Moskvě, okamžitě zatknou, dají mu trest, pokutu, nedej bože, aby odtamtud vyšel zdravý. Nám tady žádné nebezpečí nehrozí. Rozhodli jsme se, že budeme stát s transparenty na náměstí Borise Němcova u ruské ambasády. Tato každodenní akce ukáže, že my tady v České republice vidíme všechno, co se v Rusku děje. Jsme tím znepokojeni. Žádáme ukončení teroru proti vlastním lidem. Požadujeme propuštění politických vězňů. Propusťte Alexeje Navalného! Dejte každému možnost uplatnit své ústavní právo být volen nebo volit bez represí. Co se to děje! Každý den přináší internet strašlivé zprávy".
"No, nemůžete doufat, že si s někým promluvíte a otevřete mu oči, to se pravděpodobně nestane. Existuje zde pouze něco jako podpora. Ať ten člověk vidí, že nejen on si váží Navalného jako politika, ale jsou tu i další lidé a dokonce i v Praze, že ho podporují. Je to společné úsilí. Stejně jako se oceán skládá z malých kapek. Stejně tak, když se budeme všichni podílet na společenských aktivitách na podporu demokratických hnutí, bude demokracie. Pokud budeme podporovat lidi, kteří přinášejí vážné, katastrofální oběti ve svém životě. Navalnyj byl málem zabit. Jako zázrakem, jako zázrakem přežil. Němcov byl zabit. Ščekočichin byl zabit. Stovky lidí byly zabity. O mnohých ani nevíme. To proto, že v Putinově Rusku se vraždí jako na běžícím pásu. Ani se nesnaží tyto vraždy používat jako prvek zastrašování. Ne, oni mohou zabít člověka jen proto, že jim překáží."
" Navalnyj v roce 2017 zahájil svou volební kampaň. Předložil svou kandidaturu na prezidenta Ruské federace. Jezdil po zemi, vedl kampaň, mluvil o svém programu. Rozhodl jsem se mu pomoci tady v Praze . Vyrobil jsem plakát, vytiskli jsme programy a rozdávali je kolemjdoucím. Ukázalo se, že na Václaváku, v tom hustém proudu, bylo hodně rusky mluvících lidí. Stojím s plakátem a lidé mě vidí: "Jé, Navalnyj. Proč tady v Praze?" Přistupují ke mně. A pak začíná spousta různých otázek. No, za prvé je tady spousta rusky mluvících lidí, ruských občanů, kteří mají právo volit na ambasádě. A ti ho mohou volit. A já jim chci dát možnost seznámit se s jeho programem. Kromě toho nás tady nehoní žádní těžkooděnci a můžeme si v klidu popovídat. Měli jsme na Facebooku skupinu, nejprve jsme ji nazvali Navalnyj Praha", pak protože se k nám přidalo Brno a další města, jsme ji nazvali "Navalnyj Česká republika". Jsou v ní nejen Rusové, kteří tady žijí, ale i ti, kteří to sledují z Ruska."
Gennadij Alexandrov se narodil 6. září 1949 v Omsku v tehdejším SSSR. Jeho otec Nikolaj Fjodorovič Alexandrov (1916-1995) byl voják z povolání. Jeho matka Anastasia Fedorovna Alexandrova (ur. Konysheva, 1925-2009) byla učitelkou chemie na základní škole, poté na Polytechnickém institutu. Gennadij má sestru Natalii (1947) a bratra Sergeje (1954). V letech 1968-1970 absolvoval povinnou vojenskou službu v sovětské armádě ve městě Toržok. V roce 1975 absolvoval Výtvarnou a grafickou fakultu Omského pedagogického institutu. Kvůli obsahu jednoho grafického listu se mu pokusili zabránit v obhajobě diplomu. Nebyl přijat do Svazu výtvarných umělců SSSR. Pracoval jako dekoratér v omské organizaci „Znanie“. Poslouchal texty písní A. Galiče a rozhlasovou stanici Radio China v ruštině. Kvůli synově nemoci se rodina přestěhovala do Novorossijska, kde pracoval v Novorossijské továrně jako grafik. Přivydělával si jako noční hlídač, poslouchal pořady Rádia Svoboda. Počátkem 90. let vstoupil do Svazu výtvarných umělců, vystavoval v Polsku, Československu. V roce 1995 emigroval s manželkou a synem do Československa, žije v Lysé nad Labem. V letech 2008-2016 pracoval jako sanitář v domově důchodců v Lysé nad Labem. Aktivně se věnuje tvůrčí a lidskoprávní činnosti. Od roku 2017 podporuje Alexeje Navalného v ČR, organizuje facebookové skupiny, pořádá mítinky na Václavském náměstí a hlídky před ruskou ambasádou v ČR. Je členem Spolku exlibristů a Unie výtvarných umělců a grafických amatérů ČR.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
