A. G.: „Velitel potom dal rozkaz, aby nás přivedli k němu. No tak my jsme tam šli a já jsem nějak tu němčinu lámal docela slušně, a tak jsme mu řekli, co a jak bylo. Že jsme byli tam zavřeni, že nás propustili, že jsme šli jako po silnici, pak že jsme odbočili a pak že nás chytili. A on řikal: ,No jo, ale co já s váma mam dělat? Já bych vás pustil, ale když já mam tady toho svojeho feldvébla a to je nacista, to já nemůžu. No, já něco vymyslím. Tady budete spát, u mě.‘ On spal v jedný místnosti a nás dal někam do předsíně.“ Tazatel: „Vzpomněl byste si na jeho jméno?“
A. G.: „Toho Němce? Ne, to jsem nevěděl ani tehdy. No a takže on říká: ,Musíte spát tady poblíž, protože ten vůl by vás mohl v noci oddělat. On je to fanatik a tady budete jakž takž chránění. Přese mě si asi nedovolí.‘ Potom jsme vyslechli hádku, tedy já jsem ji vyslech, ten kluk německy moc neuměl, tak jsem mu to přeložil, jak se hádal ten velitel s tim feldvéblem. Ten velitel furt tvrdil, že to je správný, ty papíry, že jsme propuštěný. A ten feldvébl furt tvrdil: ,Kdepak kdepak, to jsou partyzánský špioni.‘ A po velkých hádkách se dohodli, že nás naloží na vůz, ono to bylo nějakých patnáct kilometrů od Banský Bystrice asi, odvezou tam, zpátky a že ten feldvébl s námi pojede a že se půjde přesvědčit, jestli jsme to opravdu my, jestli máme ty papíry od nich. Tak jsme řikali: ,No nazdar, to jsme si moc nepomohli. Kdoví, jak to dopadne, tam zpátky, to se s náma už srát nebudou.‘ No tak nás tam přivez, teď jsme se postavili na tu chodbu, kde on měl tu kancelář, chvíli jsme tam stáli, a on najednou vyšel a poznal nás hned, pochopitelně. A řikal: ,Co vy tady zase děláte? Vždyť jsem vám řek jasně, že se máte chovat tak, aby vás sem nepřivezli zpátky, protože já už nevim, co...‘ A ten feldvébl nerozuměl, protože on s námi mluvil česky. A furt jenom mlel: ,Gehorsam... chytil jsem, partyzánský špehy a oni tvrdí, že oni maj od vás propouštěcí listiny.‘ Držel ty propouštěcí listiny. On se na to podïval a říká tomu feldvéblovi: ,Du Idiot! Das ist mein Unterschrift! Razítko tady, Sicherheitsdienst, všechno v pořádku, to jsou propouštěcí listy a vy jste idiot, blbec.‘ Strašně mu vynadal a nám řek: ,Počkejte tady chvíli.‘ A jemu řek: ,Au ab! - Okamžite zmizni.‘ No tak ten chudák – no, chudák... V tu ránu byl chudák, byl rudej jako svině, celej prostě fialovej, jak dostal vynadáno, tak sed na ten vůz a uháněl pryč. Ten za chvíli přišel a řek: ,A teďka běžte, on už je bůhví kde. Ale to bylo naposled,‘ řikal, ,ještě jednou, a zatočim s vámi, že jste to neviděli!‘“