„Protože jsme byli zadlužení až do pětačtyřicátýho roku, než se splatily ty všecky dluhy, tak jsme každoročně načerno koupili sele, malý prasátko. To se potom vykrmilo a prodali jsme ho jednomu řezníkovi do sousední obce. Protože všechno bylo na lístky, tak on to potom prodával za vyšší cenu, ale my jsme měli peníze, abysme mohli splácet. Ten dotyčnej řezník byl dost neprozřetelnej, protože si všechno zapisoval do poznámkového deníčku, měl tam asi pětadvacet lidí, od nichž nakupoval – a za kolik, kolik dal těm lidem... A přišlo gestapo, když se o tom dozvědělo...“
„Já jsem předpokládal se všemi komplici, že estébáci udělaj důkladnou šťáru všech, s nimiž jsem byl v kontaktu. Tak jsme zlikvidovali veškerý materiály, který by byly pro nás nepříznivý, všecko se zničilo. Pak se mi to podařilo přejít, měl jsem buzolu... Přecházel jsem poblíž Račího údolí, německy se tomu říká Krebstahl, na Jeseníku nahoře, u Javorníku ve Slezsku... Přes Polsko že se dostanu, to už jsme měli domluvený, na lyžích tehdy, tak že se dostanu do západní zóny Berlína a tam potom navážu kontakt s tou rodinou našich brněnských Němců. Že bych se jejím prostřednictvím nechal zapsat do studia té Evropské školy v Bruggách.“
„Z ideologických hledisek jsem nikdy nebyl tak vychovávanej, ani sám jako dospělák jsem nebyl přesvědčenej o správnosti ateismu a komunistického, marxistického světového názoru. Považoval jsem to za nesprávný, ale všeobecně se prokázalo za celé to období, od výstřelu z Aurory až po skončení té světovlády Sovětského svazu v minulých letech, co všecko bylo utajený. A ještě se ukáže, až odejdou další tři generace, co tam všecko nadělali za hrůzy. Naprosto neetický a nespolečenský řád.“
František Cigánek se narodil 25. ledna 1930 ve Věžkách u Přerova. Roku 1950 odmaturoval na obchodní akademii a dále pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor angličtina - ruština. Nikdy se zcela neztotožnil s nástupem komunismu, a proto se jeho situace na fakultě postupem času zhoršovala. Rozhodl se, že dokončí univerzitní studium na Evropské koleji v Bruggách, a 29. ledna 1953 přešel hranice poblíž Račího údolí v Jesenicku. V Polsku jej však zadržela stráž, pamětník byl odsouzen za nelegální opuštění republiky a čekalo ho věznění v lágru při uranových dolech. Po smrti J. V. Stalina a Klementa Gottwalda v březnu 1953 byl propuštěn v rámci amnestie prezidenta Zápotockého. Později založil v Přerově pobočku Klubu angažovaných nestraníků a stal se členem Sdružení bývalých politických vězňů.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
