Josef Kovalčuk

„Nicméně v sobotu ráno, když se to mělo konat, jsme přišli ke klubu Na Chmelnici. To bylo řetězy zamčené, a že diskuse byla zrušena. Kým, to jsme nevěděli. Lidé z disentu chodili, Havel obešel spoustu představení, takže věděli. Takže diskuse nebyla veřejná, ale my jsme si řekli, že ji uděláme jinde. Jeden náš kolega pracoval při opravě vyšehradských hradeb a měli v jedné bráně šatnu pro dělníky. Tak že bychom se mohli sejít tam a některý víkend udělat besedu. Že by tam byli lidé z disentu a lidé ze studiových divadel. Tam jsme se sešli poprvé, debata byla hrozně zajímavá a podnětná. Slíbili jsme si, že se budeme scházet častěji k dalším debatám. Scházeli jsme se asi půl roku, dvě skupiny lidí. Chodili tam Havel, Chramostová, Zdeněk Urbánek, Karel Kraus a další z disentu.“

„My jsme právě naplánovali jednu z repríz Rozrazilu do klubu Na Chmelnici na 17. listopadu. Na to večerní představení, protože, byť to trvalo skoro čtyři hodiny, hrávali jsme dvakrát pro zájem diváků, tak na to večerní představení najednou do zákulisí přišel kluk, takový brněnský amatérský herec. Přišel z Národní třídy zmlácený. Petr Oslzlý ho hned vzal na scénu. Protože on nám v zákulisí říkal, že to bylo hrozné, co se tam dělo. Petr ho vzal na scénu, aby to řekl ostatním lidem. On tam začal povídat a začal se u toho hroutit. Nevydržel stát. Museli jsme mu tam dát židli, protože byl plný toho všeho. No tak tam podal vlastně první svědectví o tom, co se na Národní třídě stalo, takhle veřejně.“