Antonín Otta

„Byl tam pokus o útěk. Z tábora Vykmanov. Samozřejmě že to prasklo, ovšem [bylo to] takový nedobrý. Čekali na ně, až polezou, reflektory byly namířený na místo, kady to proleze. No a bez [varování] se začalo střílet. Tábor měl nástup ve dvě hodiny v noci nebo v jednu, abysme se trošku provětrali. No, tak ti mrtví zastřelení byli tři, ty nosili před tím táborem. ,Takhle dopadne, kdo se o útěk pokusí.‘ No, tak nebylo to dobrý.“

„Přednášky byly každou neděli [o tom], co se dělo. Revoluce, když prostě vyháněli Němce z Prahy, dobejvání rozhlasu. No a tam se jeden přihlásil, že to zná, poslouchalo nás asi tak čtyři sta nebo pět set. Tam bylo řečeno, že strana určila, jakým způsobem se bude Český rozhlas, Československý rozhlas v tý době, řídit, obsazovat. A to vám řeknu perličku. […] ,Kdo má připomínky?‘ Tak se přihlásil jeden vězeň: ,Já.‘ – ,Co k tomu máte?‘ – ,Že tohle není pravda.‘ A vysvětlil krátce, asi maximálně do desíti minut, jakým způsobem se obsazoval pražský rozhlas a co se tam dělo. A ten policajt říkal: ,Tak jak jsem to řekl, tak to byla pravda. Vždyť to nemůžete vědět.‘ On říká: ,Můžu. Já jsem byl ten redaktor, kterej to vysílal.‘“