Berta Růžičková

* 1931

  • „Jednou tam byla mojí maminky nejmladší sestra. Ta měla dítě na ruce a ještě dva kluky, tři děti měla. Ta byla taky v odsunu a ten sběrný tábor byl, jak je centrální škola v Sokolově. To je ta škola, kde já jsem chodila do měšťanky, centrálka. A ona byla nahoře v druhým patře a já jsem mluvila nahoru. A u těch vrat tam byla hlídka, vojáci. A oni něco řekli, ale já nerozuměla. Oni tam mluvili, povídali něco, já jsem to ani nevnímala. Tam nebyli už žádní lidi, jenom já jsem s tetou mluvila. A najednou přišla ta hlídka ke mně, musela jsem jít s ním, vzal mě s sebou do tý kuchyně tam, tam jsem čistila brambory. Asi za dvě hodiny, já nevím, [už nevím], jaký čas to byl, ale asi tak dvě hodiny, tak mě zase pustili. Prostě že jsem neposlechla, tak jsem musela něco dělat. Musela jsem to odpracovat. On to přitom věděl dobře, že jsem nerozuměla.“

  • „Protože když byl konec války, tak byli u nás Američani. Ale akorát na kraji vesnice a kousek dál, cesta do Niv asi sto metrů nebo dvě stě metrů, teďko to nevím, tak odhadem, tam byli Rusi. Tam my jsme akorát se dostali k Američanům. Ale když jsme chtěli k těm našim příbuzným jít na návštěvu ještě před odsunem, protože odsun byl až v šestačtyřicátém roce, tak jsme museli mít povolení, papír, propustku, že můžeme jít. No ale Američani by nic nechtěli, Rusi to chtěli.“

  • „No jo, tak když museli jít do odsunu, tak dostali vyrozumění ty lidi. Většinou to byly ženy s dětma, protože muži byli na vojně převážně, tak většinou to byly ženy s dětma, co dostaly příkaz k odsunu. To bylo vždycky napsáno ten a ten den tam a tam. Na vesnici přijel vůz a odvezli je do Sokolova do sběrnýho tábora. A tam bylo vždycky psáno, že musí všechno zůstat v pořádku, musí být všechno čistý, musí být uklizeno, zamknout a klíče odevzdat na úřadě. A potom přišli ty lidi do sběrnýho tábora, tam byly takový tři, čtyři dny, podle toho, až když bylo tolik a tolik lidí pohromadě, tak je dali do vlaků a odvezli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    u pamětnice doma (Nejdek), 19.04.2017

    (audio)
    délka: 58:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po válce to pro nás nebylo osvobození, pro nás začalo peklo

Berta Růžičková
Berta Růžičková
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Berta Růžičková se narodila 17. července 1931 ve vesnici u Sokolova v německé rodině. Po podepsání mnichovské dohody tak zažila odchod českých obyvatel do vnitrozemí a po válce naopak odsun Němců do Německa. Většina jejích příbuzných a přátel byla vystěhována, nicméně ona se svými rodiči a sourozenci musela pro tzv. nepostradatelnost zůstat - její otec pracoval jako důlní mistr. Ještě před definitivním vystěhováním navštívila své příbuzné ve sběrném táboře v Sokolově, kde zažila šikanu od dozorců. V roce 1951 se vdala, přestěhovala do Nejdku a naučila se mluvit plynně česky.