S manželkou jsem se seznámil v Zámrsku, kde mě hlídala
Jaroslav Grünberg se narodil 24. prosince 1930 v Praze. Otec Miloš Grünberg pracoval jako dělník ve vojenských telegrafních dílnách na letišti ve Kbelích u Prahy. Matka Bedřiška Grünbergová, roz. Katzová, pracovala v tiskárně Melantrich. Kromě syna Jaroslava vychovali ještě dceru Miroslavu a syna Arnošta. Jaroslav Grünberg vychodil v Praze obecnou a měšťanskou školu. Do života i studií mu však v devíti letech vstoupila válka. Otcova rodiny pocházela z německého šlechtického rodu. Proto když začala válka, byl na otce vyvíjen tlak, aby se přihlásil k německé národnosti. Když to opakovaně odmítl, byl spolu se synem Arnoštem uvězněn v koncentračním táboře. Rovněž matka Bedřiška pocházející ze židovské rodiny, byla transportována do Terezína, kde byla vězněna celou válku. Syn Jaroslav zůstal bez rodiny. Na chmelové brigádě nedaleko Žatce se seznámil a spřátelil s Němcem, který ho na nějaký čas ukryl v Krupé, než si pro něho přijeli teta a strýc Katzovi a vzali jej k sobě do Prahy. U Katzových tak mladý Jaroslav přečkal až do konce války. Otec s bratrem na sklonku války uprchli z tábora a vrátili se do Prahy, kde se bratr Arnošt ještě stačil zapojit do bojů na barikádách, za což byl později vyznamenán od samotného Ludvíka Svobody. Rovněž matka přežila Terezín i tyfovou epidemii na konci války a vrátila se domů. Léta 1945-1948 prožívali Grünbergovi poměrně klidně. Rodiče se vrátili do zaměstnání, sestra Miroslava se vyučila švadlenou a bratr Arnošt, který byl vyučený kuchař, se stal národním správcem hotelu Praha ve Volarech. Jaroslav se začal u ČSD-nádraží Bubny učit elektrotechnikem a jako skautský vedoucí žižkovského oddílu Lípa vedl každoročně i dívčí tábory. Všichni členové rodiny byli členy Církve československé (husitské) a především díky matce se mladý Jaroslav nepravidelně účastnil i života v této církvi na Žižkově. Přestože, jak sám říká, šel častokrát s bratrem raději hrát fotbal nežli na bohoslužby nebo do církevní mládeže, víra, kterou mu především matka vštěpovala, v něm zanechala svoje kořeny. Mnohem aktivněji se pan Jaroslav po osvobození zapojil do činnosti 16. jednoty národně socialistické mládeže v Praze na Žižkově, kde pracoval jako propagační referent. V únoru 1948 se Grünbergovi ocitli v prvních problémech. Syn Arnošt bezprostředně po únoru 1948 ilegálně opustil republiku, čímž se rodina poprvé dostala do hledáčku StB. Jaroslav Grünberg se svými přáteli z 16. jednoty národně socialistické mládeže rovněž nezahálel a začali tisknout a vydávat letáky a ilegální časopis. Hlavní bod obžaloby ovšem spočíval v tom, že v bytě rodičů přespával Jiří Červenka, který se vrátil do Československa po ilegálním odchodu do Německa a vyvíjel zde protistátní činnost, o které byl částečně informován i pan Jaroslav a další členové rodiny. V odpoledních hodinách dne 28. května si pro pana Jaroslava přijela StB a byl převezen do vyšetřovací vazby v Bartolomějské ulici. Přestože byl mladistvý, prošel drastickými výslechy. Hlavní líčení se skupinou Karel Kukal a spol. u Státního soudu v Praze probíhalo 6. a 7. prosince 1948. Tehdy stále ještě mladistvý Jaroslav Grünberg během něj prohlásil, že se cítí nevinen a popřel některé pasáže ze svých předešlých výpovědí. Přesto byl uznán vinným z úkladů o republiky a odsouzen ke třem rokům odnětí svobody. Dne 8. července 1949 byl pan Jaroslav převezen do Ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku. V té době bylo toto vězeňské zařízení teprve ve fázi budování. Režim zde byl volnější, bachaři vesměs mírnější. V ústavu fungovala dokonce vězeňská kapela, ve které pan Jaroslav zpíval, a hrál se například i fotbal. V Zámrsku potkal pan Jaroslav i svoji osudovou lásku. Zamiloval se totiž do jedné z příslušnic vězeňské stráže. Vztah vydržel a po propuštění se pan Jaroslav s paní Růženkou oženil a žijí spolu dodnes. Dne 22. února 1951 byl z rozhodnutí komise při Krajském soudu v Pardubicích pan Jaroslav ze Zámrsku podmínečně propuštěn. Propuštění však předcházel závazek, že zůstane pracovat v hornictví. Odešel proto do hornické výuky ve výchovném ústavu v Žacléři. Z výchovného ústavu byl po propuštění okamžitě povolán k PTP do Mimoně, odkud jej po asi dvou měsících převeleli do dolů na Ostravsko, kde strávil téměř tři roky života. Během působení u PTP se konala již zmiňovaná svatba s paní Růženkou. Přestože svatba probíhala v katolickém kostele v Praze na Žižkově, účastnilo se jí i mnoho bachařů a bachařek. Po definitivním propuštění a odpykání si vojenské služby u PTP, začal pan Jaroslav pracovat jako elektrikář v Neratovicích; později si udělal řidičský průkaz a jezdil až do důchodu jako řidič ČSAD. S manželkou vychovali dvě dcery: Jaroslavu a Marii. Rok 1968 se nijak významněji nezapsal do života pana Grünberga a jeho rodiny. Prožíval toto období jako vlastenec, ale již tehdy pociťoval jisté upozaďování politických vězňů z padesátých let. Stejný pocit pak sdílel i po roce 1989. V listopadu 1990 byl pan Jaroslav Grünberg společně s dalšími šesti členy skupiny Karel Kukal a spol. Městským soudem v Praze plně rehabilitován. Pan Jaroslav Grünberg zemřel 10. ledna roku 2013.
