Hermina Musilová

„Ale nic jsme už neměli. My jsme šli čistě v jednom oblečení. Já už ani nevím. A cestovali jsme vagony.“ – „A to byly jaké vagony?“ – „Na dobytek, to se zavřelo. Někde zůstaly stát, otevřeli [je]. Na kýbl jste mohla jít na záchod. Potom šlo pár chlapů, donesli černé kafe na pití. A to bylo všechno. Mému bratranci byly tehdy čtyři roky a stále křičel: ‚Já chci dom, já chci domů!‘ Nechtěl být potmě. Takový byl ten transport. Jak jsme jeli z Jihlavy, to ještě přijel vlak z Brna, to bylo vozů, připojili je, ještě v Havlíčkově Brodě připojili vozy. Pak řekli: ‚A teď jedeme přes hranice.‘ Tam jsme zastavili, přišel Červený kříž. Bylo nás lidstva, ti nevěděli, kam nás mají uložit. Přišli jsme do takové tělocvičny. Lidi byli na slámě uložení. A potom to třídili a vagony [jely] zase dál. Někteří šli do Württemberku, kdo byl z továrny. Kdo byl zemědělec, zůstal v Bavorsku. My jsme zůstali v Bavorsku. A to jsem byla sedm měsíců v jiném stavu.“

„Potom v roce 1946 najednou všechno odešlo, pár německých rodin nás tam ještě bylo. A řekli: ,Všichni Němci ven!‘ Tak to jsme šli ti poslední Němci. Přišli jsme do Jihlavy do lágru. A potom jsme jeli pryč vagony. To jsme byli ve Starých Horách, taková stará továrna to byla, tam jsme byli čtrnáct dní nebo týden. A najednou nám řekl: ,Co ještě máte v ruce, vezměte si s sebou, pojedete dnes vagonem pryč.‘ Tak jsme šli pryč.“

„A tam [v Heleníně u Jihlavy] jsme byli v tom lágru. A tam řekli: ‚Všichni půjdete transportem pryč do Německa. Tak co máte, vemte si a můžete jít...‘ Z toho transportu... a bylo tam vojsko. Tak jsme šli skrz taková vrata, kde nás poprašovali nějakým DDT. Řekli nám: ‚Vemte si jen to, co máte do ruky, co máte navíc, položte u vrat a autem vám to bude přivezeno na nádraží.‘ Nás vezli na nádraží, a když jsme tam dorazili, tam bylo lidstvo, přijely vagony z Brna a takhle. No jo, ale žádná zavazadla už jsme neviděli. Vlak, nastupovat do vagonů, co jsou na dobytek. Nastupovat, přes dvacet lidí nebo nevím už, kolik nás tam bylo v tom vagoně, a už jsme jeli. Zavazadla nikde. Ty už nám nikdo nedopravil.“