„Když byl konec války, tak jsem shodou okolností byl ve Svratce za nějakým účelem a teď jsem slyšel, že už je vyhlášena republika. A teď jsem si říkal, no, tady se to dostane do sebe, partyzáni a Němci, posádka. Tak jsem běžel domů na Křižánky, to je čtyři pět kilometrů. V lese mně zastoupili cestu čtyři kluci, kteří asi utekli z fronty. Němci. Plně ozbrojení, měli kulomety, všechno. Já jsem uměl německy, protože jsme ji měli na měšťance a žili jsme mezi Němci. Měli hlad. Tak jsem je vzal a v Křižánkách jim dal jídlo. No, takových příhod bych si upamatoval mnoho.“
„Když jsem byl, to byl Bohosudov, tam byl nějaký klášter. A oni vodili jeptišky do fabriky na šrouby. Tam do té fabriky. No, proč to říkám. Jak dokáže člověk ponížit člověka. Když si představíte jeptišky v těch šatech, před nimi milicionář s flintou, za nimi milicionář s flintou. Co mohly ty ženské dělat, že jo. Mohly utéct? Ne. Já jsem pak viděl, jak dělají u strojů v těch hábitech, šatech. No, nebudu dál…“
„Přijel ředitel fabriky v Jihlavě, Němec s tlumočníkem a docela slušně nás s bratrem přesvědčovali, abychom šli do Jihlavy. Načež já jsem si, když s námi takhle mluvili, tak já jsem na jeho klopě uviděl hákový kříž. Takhle jsem drbnul do bráchy, který stál vedle mě, a říkám: ‚Člověče, vždyť je to nacista.‘ No, a to přemlouvání pak trvalo dvě minuty: Buďto půjdete do Jihlavy nebo půjdete do rajchu. A to byly čtyři dny po zavraždění Heydricha. Tak nezbývalo než prostě mu kývnout na to, že půjdeme do Jihlavy.“
Narodil se 27. dubna 1923 v obci Křižánky. Vyučil se pilníkářem. Toto řemeslo bylo v Křižánkách velmi rozšířené. V roce 1942 byl totálně nasazen, musel odejít vyrábět pilníky do Jihlavy na místa Němců, kteří odešli bojovat na frontu. Těsně před koncem války z Jihlavy utekl domů. Od roku 1952 budoval pobočku firmy Tona Jihlava v Havlíčkově Brodě. Ač byl ve své profesi odborník, měl v práci časté potíže proto, že se za doby totality netajil svou vírou v Boha, a také proto, že odmítal nabídky na vstup do komunistické strany. Kvůli tomu byl zbaven v 60. letech vedoucí pozice v továrně. Jaroslav Teplý zemřel v roce 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
