Josef Šubrt

„Tady v tom případě toho vrtulníku to bylo takový neobvyklý. Tam jsme nemohli sami, tam jsme viděli, že dohled je v tomhle tom jediném případě. A sami jsme nesměli na nic sáhnout. Každý měl svoji otázku a musel pracovat úplně samostatně, aniž by se na někoho obracel. Nesměli jsme spolu mluvit. A já jsem měl otázku, jestli příčinou té poruchy byl motor. A na tu jsem měl odpovědět a jinak nic.“

„Při sametový revoluci, tam si myslím, že se každý na to těšil. Že se těšili na to, že vlastně ta politická totalita, ta soustředěná moc nebo jak by to šlo jinými slovy říct, že se změní, že ta totalita vymizí, že se nebude moct uplatňovat. Postupem doby mně to nějak tak přišlo, že ta totalita politická, kdy jako měli přednost komunisti, že byla nahrazena totalitou koruny, totalitou peněz. Teď nevím úplně, co je horší, jestli ta totalita politická anebo – myslím si, že ta totalita peněz je daleko krutější.“

„Pražské jaro jsme všichni přivítali, byli jsme nadšení tím, byla to doba, kdy si člověk říkal, tak teď konečně bez ohledu na to, jestli je straník nebo nestraník, tak na ty místa, já nevím, ve fabrice, tak to nastoupí skuteční odborníci, kteří každý rozumí té svojí profesi, já nevím, v pokladně a v práci přímo na jednotlivých pracovištích. Řeknu vám, že záhy, po několika měsících, tak že jsem touhle svojí vizí, že prostě teď to půjde… Řekl bych, že mě to zklamalo.“