Přes dno pronásledování a samoty
Romana Křenková se narodila 13. července 1955 v Praze. S rodiči a bratrem se často stěhovali, žili v Karlových Varech, Kralupech nad Vltavou a Velvarech. Po rozvodu rodičů se odstěhovala s bratrem a maminkou do Mělníka, kde dokončila základní školu, z níž pokračovala ve studiu na gymnáziu. Sportovala, závodila v lehké atletice a bavily ji především jazyky a dějepis. Pamětnice vzpomíná na trauma a prozření z dětského vnímání světa, které přinesla okupace v roce 1968. Kamarádka a spolužačka Blanka Trojanová Romanu seznámila s okruhem lidí okolo evangelických farářů Jakuba Trojana a Alfréda Kocába. Po maturitě chtěla pokračovat ve studiích na vysoké škole a stát se jako oba rodiče lékařkou, ale z kádrových důvodů nedostala doporučení ke studiu. V devatenácti letech se Romana Křenková vdala za evangelického faráře Miloše Lojka a odešli spolu na faru v Kralovicích. Několikrát se pokusila o přijetí na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Studium teologie jí však komunistický režim neumožnil. Manželovi byl po čase odebrán státní souhlas pro vykonávání duchovenské činnosti. Pamětnice jen s obtížemi sháněla zaměstnání, pracovala jako pradlena, uklízečka a dělnice. Manžela povolali v roce 1977 na vojnu a záhy byl odsouzen za pobuřování čtením z Bible a rozšiřování Charty 77. Romana Křenková se musela vyrovnávat s domovní prohlídkou, výslechy a sledováním Státní bezpečnosti. Po návratu Miloše Lojka z vězení k sobě manželé již nenašli cestu a následoval rozvod. Romana Křenková se přestěhovala do Prahy. Našla zaměstnání v právním oddělení podniku Řempo Praha. Přes kontakty komunistů, kteří po roce 1968 upadli v nemilost, se pamětnici podařilo nastoupit na právnickou fakultu. Účastnila se demonstrací během Palachova týdne i výročí okupace republiky v srpnu 1989. Sametová revoluce představuje jedno z nejšťastnějších období jejího života. Z Řempa odešla na sekretariát nově vzniklého ministerstva bez portfeje, kde rok působila do svého odchodu na mateřskou dovolenou.