„V deset hodin večer někdo zvonil a tak přišel on. On přišel a říkal tatínkovi: ‚Ty přece Věrku nepustíš do Německa, to jsi nevěděl, nemohl za mnou přijít?‘ No ale tak ani tenkrát tatínek si netroufal, protože už jsme k němu vůbec nechodili, tady byl ještě jiný lékař... No a tak on mě vzal do auta, zavezl mě do nemocnice, že mám slepé střevo v nepořádku. Takže oni mě operovali hned jako, a tak přišla ta německá policie, protože jsem na nádraží nebyla, jo. Tak přišli do nemocnice, jestli tam jsem. Prvně byli u nás v bytě. Do skříní se dívali, jestli nejsem doma, a tak potom byli i v té nemocnici...“
„Tady v Mariánských Horách na náměstí... ta řada, kde je dneska pošta... tak to dostalo přímý... tam byly normálně jako domy, které dostaly přímý zásah.“
Věroslava Tkáčová se narodila 26. září 1924 v Ostravě. Poklidné dětství prožila se svými rodiči a bratrem v Ostravě-Mariánských Horách. Začátek druhé světové války a obsazení Československa Němci prožívala jako mladá dívka. Hrůzy spojené s válkou postihly její nejbližší - otec byl zatčen gestapem a příbuzní odvlečeni do koncentračního tábora. Totálnímu nasazení se Věroslava Tkáčová vyhnula díky pomoci bývalého rodinného lékaře. Stala se svědkyní tragické události v Lískovci roku 1943, kdy nacisté pro výstrahu popravili pět nevinných mužů a jejich těla nechali pověšená na sloupech u trati. Těsně před osvobozením zažila nálety a bombardování Ostravy sovětskými letouny. Po válce se v roce 1947 vdala a narodily se jí dvě dcery. Věroslava Tkáčová zemřela v srpnu 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
