Chraň Matku Zemi! Živá planeta je dar, který jsme dostali a musíme ho spolu s lidskou svobodou chránit
Stáhnout obrázek
Iva Vodrážková, rozená Pelikánová, přišla na svět 4. srpna 1951 v Olomouci. Levicově orientovaná rodina s židovskými kořeny byla za války nacisty pronásledovaná. Babička zahynula v koncentračním táboře, otec byl odsouzen za odbojovou činnost na osm let do vězení a strýc byl nucen skrývat se v ilegalitě. Po vzoru dědečka, akademického sochaře Julia Pelikána, se pamětnice rozhodla stát umělkyní. Otec i strýc Jiří Pelikán se po válce vrhli do budování socialismu. Oba byli reformní komunisté, okupací republiky v roce 1968 pro ně kariéra skončila a začalo pronásledování rodiny. Otec musel odejít z olomoucké univerzity a nesměl se věnovat lékařské praxi. Iva Vodrážková byla i díky vzdoru vůči rodičům silně protikomunisticky zaměřená. Měla stejně jako její bratr problém s přijetím na vysokou školu, nesměla studovat jakýkoli umělecký obor a po peripetiích ji na podmínku přijali jako mimořádnou studentku na Pedagogickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Promovala v kombinaci český jazyk a výtvarná výchova v roce 1974, nedostala však pracovní umístěnku. Odešla proto do Prahy, našla si místo aranžérky v textilním podniku a později i místo družinářky. Přes kamaráda Milana Kozelku se seznámila s Danou Němcovou a Věrou Jirousovou a sblížila se se společností undergroundu a disentu. V roce 1980 se vdala za publicistu a hudebníka Miroslava Vodrážku. Jejich byt se stal centrem širšího společenství lidí okolo filozofa Maxmiliána Durena, později začali pořádat semináře a bytové divadlo. Podíleli se na vydávání undergroundového časopisu Vokno, šíření protirežimních tiskovin a akcích na podporu nespravedlivě stíhaných. Manželé byli pod bedlivým dohledem Státní bezpečnosti. Po pádu režimu se pamětnice začala věnovat výuce na Základní umělecké škole a svobodně rozvíjet svoji uměleckou tvorbu.
