„Za války on vstoupil do toho hnutí partyzánskýho a takhle vyrozumíval ty zemědělce. Bylo všecko jako přísný, tajný, když zabíjeli načerno, tak je musel vyrozumět. Měl škraloupek, že jo, ale jinak to nešlo. Pak je ale nachytali, četníky, že prostě spolupracovali tady s tím hnutím. To prasklo toho 19... teď to bude kolik roků? V roce 44 to bylo, 19. prosince je zajali, celou četnickou stanici tady. A bylo tady tři tisíce Němců, sem přijelo do okolí. Obšancovali celý Mšeno, tak je sebrali a odvezli do Mladý Boleslavi a odtamtud potom museli do Terezína a byli k likvidaci určený jako.“
„No, to byly strašně odlišný dřív. To byly, jak bych tak řekla, nákladný pohřby, zvlášť ty statkáři to měli všechno takový jako ve velkým. A lidi měli rádi takový ty pohřby s obřadem, co stojí dneska třicet tisíc, s pompou, takový ty pohřby prostě. To trvaly třeba tři čtvrtě dne, ty pohřby taky, do kostela a pak na hřbitov. To byla procedura s pohřbem. To teď je to frk frk za dvacet minut odbytý a nejradši to lidi dělají bez obřadu. Nemají peníze, většina lidí nemá peníze. A stoupla i ta cena hodně, takže se rozmýšlejí dělat pohřby. Pohřeb takový s obřadem stojí dneska třicet tisíc.“
Libuše Němcová, dívčím jménem Schönbachová, se narodila 15. března 1925 v Mladé Boleslavi. Její otec byl četníkem, takže se často stěhoval za prací. Dětství prožila v pohraničí v Osečné, odkud byli po roce 1938 přestěhováni do Mšena. Zde se otec zapojil do odboje a v rámci velké razie na četnickou stanici byl zatčen a odvezen terezísnké Malé pevnosti. Libuše Němcová se ve Mšeně vdala a provozovala zde pohřební službu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
