Christian Mayer

„Vedl to jeden náš kamarád, kterej byl taky z jednoho smíchovskýho klubu, kajakář. Já jsem si to... protože tatínek dělal modely lodí, spoustu modelů. A zrovna dělal loď, kde potřeboval udělat takový kanonky malý, tak já jsem z toho nadělal asi čtyřicet malých kanonků, z tý mosazi, a ten kluk, ten parťák, říkal: ,Člověče, za tohle nás asi zastřelej, protože jsi spotřeboval spoustu mosazi.‘ A já jsem říkal: ,Člověče, vždyť dělám válečnou výrobu tady!‘ A on lítal po fabrice, aby zase sehnal tu mosaz a dělalo se to správně. Některý ty kanonky mám ještě doma. Dodělal jsem je. Udělal jsem z nich takový lodní děla různý.“

„Šel jsem tady na stavbu Mostu inteligence, kde jsem řekl, že jsem teda tesař, tak mě vzali jako tesaře, ale pracoval jsem potom... tam jsem byl asi měsíc, ale pak jsem pracoval v kesonech pod vodou, kde jsme dělali čtyři ty kesony, který jsou tady na Mostě inteligence. Ten nejhlubší je zajímavej, ten je pod Barrandovem, ten je založenej v hloubce 30 metrů. Tam je tlak tři atmosféry a ty pracovní doby byly podle toho uzpůsobený. Měli jsme takovej plat asi o málo vyšší, než měl vrchní ředitel, protože oni nás dost dobře platili, ale taky tam byli kluci, který to nevydrželi dlouho, tak odešli. Ono to skončilo, tak jsem pracoval na Lipně v těch kesonech ještě nějakej čas.“