Václav Růžička

„Uprostřed Nikolaje byl lágr v lágru. Stál tam barák, který byl vyhrazený pro státní politické vězně. Byl tam krutej režim. Okolo byli takzvaní vlčáci, kriminální případy. Esenbáci využívali při každé příležitosti jejich agresivní nátury a snažili se je na nás poštvat. Situace tam byla špatná. Ale pak to přestalo, kriminální odvezli a navezli tam jen státní. To byla výhoda, protože jsme na sebe mohli více spoléhat. Bonzáků tam byla sice celá řada, těch, kteří shazovali, ale o nich se vědělo. Všichni jsme věděli, kdo je kdo.“

„Tam se vyvážela hlušina na haldy a vozila se skrz oplocení tábora. Stráže náhodně prohlížely naplněné vozejky hlušiny, hunty, a vozilo se to na vykládku, kipu, kde se to vysypalo, a vezlo nazpět. Došlo k mnoha útěkům, že se tam vězni nechali v bedně zavřít a zasypat. Projeli kontrolou a pak utekli. Pak udělali to, že tam, kde se projíždělo oplocením a esenbáci nebo najatí cibulové měli polovačky, pak namátkově na rampě kontrolovali a dlouhými sbíječkami, pikovačkami s dlouhým hrotem, do obsahu vozíků píchali. Jednou jsme již stáli připravení k odchodu, najednou jsme slyšeli, že pravidelný zvuk, jak pikoval do těch vozíků, ustal. Krátce nato ruch, rozsvítilo se jak na divadelní scéně, všude reflektory. Byla tam kolej, na kterou se dalo najet z výklopníku. Tam přitlačili esenbáci vozejk, hunt. Mezitím přijelo zvláštní komando na honění vězňů se samopaly. Obklopili vozík a křičeli, ať vylezou ven. Dali povel okamžitě vystoupit ven z vozejku. Odklopili čelo vozíku, vysypalo se pár kamenů a skutečně za nimi byla bedna. Další výzva k vystoupení. A nic. Jeden odvážný esenbák odtrhl víko a tam zdánlivě prázdno. Vzal reflektor a posvítil si tam. Uprostřed na podlaze byl položený myslivecký klobouk. On ho odklopil a pod ním bylo hovno. Krásný hovno. Nám bylo blaze, že se podařil takový žert. Ale co následovalo, to si nedovedete představit. ‚Hned na místo, rozestoupit! Lehnout!‘ A dělali jsme klencáky. Ale dělaly se s radostí ty klencáky, to byl nesmírně pěkný žert.“

„To byla hlavně příprava, organizace a vize toho, co by se mělo dělat. Ale letáky byly. Čeho se letáky týkaly? Třeba u příležitosti prvního máje jsme na vypůjčeném cyklostylu upozorňovali, co vlastně dříve znamenal první máj a jak toho zneužili komunisté. Snažili jsme se v lidech vypěstovat to vědomí, do čeho padá republika. Moc daleko jsme se v té práci nedostali, záhy nás ‚uklidili‘.“

„Na ranní se vstávalo ve tři hodiny. Snídaně byla skromná, černá káva. A třeba na Nikolaji se fasoval chleba na tři dny. Byly to takové malé bochníčky, nevím, kolik vážily, ty byly rozdělené na čtyři díly a ta čtvrtina (musela stačit) na tři dny. To byla hrůza. Také jsem si tam zvykl, že nechávám chléb trochu ztvrdnout. Stále to ještě dělám. Měkký chleba se totiž rychle sní, kdežto tvrdý chléb se jí pomaleji, vydržel nám déle, na celé to období.“

„Důležité je pro nás pro všechny heslo: Nebát se a nekrást. Dále pak šetřit si zdraví a věřit v Boha. Víra je nesmírně důležitá a to nás tam drželo. Někdo má možná ušlechtilejší poselství, ale tyhlety věci se mi zdají být důležité.“