„Byl jsem vychovaný jako Polák. Tím, jak se Těšín rozdělil na českou a polskou stranu, tak já jsem zůstal na české straně. Tátovi bratři a sestry (otec byl z dvanácti dětí), všichni byli na české straně. Otec se tehdy dostal do rakouské armády a z rakouské armády ho přeřadili do polské armády. Proto byl v Těšíně v posádce... po válce jsem se vrátil domů v dost rozbitém stavu. Maminka mi ošetřila rány, říkali: ‚Matko, držte ho při životě...‘ Pak jsem šel pracovat do firmy, která dělala elektriku.“
„Odvezli nás do Francie na výcvik... byly zkoušky střílení... já jsem chodil s otcem střílet na střelnici a střílet jsem uměl... tam důstojníci kontrolovali, jak kdo střílí... a mě to zpočátku bavilo. Jedna rána – deset, druhá rána – deset, a ten, co stál za mnou, říká: ‚Úžasné, úžasné.‘ A to jsem si uvědomil, že oni ze mne budou mít užitek. Zbývající tři rány jsem poslal vedle. Nadávky velitele nedaly na sebe čekat... a pak nastal dril, doslova dril.“
„To je ústí Dunaje, kde lodi, které připluly z Černého moře, byly přetahovány na břehu po kolejích, aby mohly vjet dále do Rumunska – na západ. Až tam nás zavedli... až na Železná vrata. Tam se k nám připojili německý námořníci, kteří museli své lodě opustit. Nikdo je už netahal. My jsme jich litovali, oni ještě kufry a mnoho věcí, námořník sbírá po cestě všechno možné.“
Vladislav Rzyman se narodil 25. června 1925 do rodiny důstojníka polské armády Wladka Rzymana. Maminka byla vyučenou švadlenou. Dětství prožil se svojí sestrou Stanislavou. Začátkem války otec odešel dobrovolně na nucené práce do Německa, protože mu hrozil coby důstojníkovi polské armády trest smrti. Maminka s dětmi se vydala na pochod na východ. Po třech měsících se dostali zpět do rodného města. V roce 1943 byl Vladislav Rzyman jako občan německého Slezska odvelen do německé armády. Výcvik absolvoval u horských myslivců v Rakousku a Německu, poté byl převelen do francouzských Pyrenejí a do vnitrozemí Francie. U armády byl zařazen jako polní kurýr. V roce 1944 byl převelen do Řecka, kde bojoval proti řeckým partyzánům. Dezertoval od armády a pracoval jako pekař v Srbsku. Po válce se živil jako elektrikář v Českém Těšíně. S manželkou vychoval dvě dcery, Uršulu a Kristýnu. Vladislav Rzyman zemřel v březnu roku 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
