První dva nálety za války jsme zažili ve sklepení činžovního domu, který můj otec projektoval
Miroslav Řepa se narodil 24. února 1930 v Pardubicích. V letech 1949-1953 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze a poté na Akademii výtvarných umění v Praze. Úspěšně spolupracoval na architektonických soutěžích u profesora Fragnera, architekta Jiřího Gočára a architekta Jiřího Krohy. Zkušenosti získával nejprve jako projektant ve Vojenském projektovém ústavu v Pardubicích a později v Krajském projektovém ústavu v tehdejším Gottwaldově, kde působil do roku 1961. V roce 1965 vyhrál s architektem Vladimírem Pýchou soutěž na Československý pavilon na Světové výstavě v Montrealu. V roce 1970 projektoval divadlo Laterny Magiky pro světovou výstavu do japonské Ósaky a stal se technickým ředitelem československého pavilonu na Expo 92 v Seville. Poté spolupracoval na rekonstrukci Smetanova divadla a Národního divadla, kde od roku 1976 působil ve funkci hlavního architekta. V letech 1984-1991 pokračoval na rekonstrukci Tylova, dnes Stavovského divadla. Vedle účasti na reprezentaci Československa na světových výstavách se architekt Miroslav Řepa věnoval významným výstavním aktivitám. V roce 1993 byl vyzván Správou Pražského hradu, aby realizoval ve funkci kurátora výstavu Josipa Plečnika, později přenesenou do dalších evropských měst (Berlína, Bruselu, Paříže či Vídně) a zámoří (New Yorku, Haify). Následně byl jmenován hlavním kurátorem výstavy Deset století architektury v celém areálu Pražského hradu. Své zkušenosti ze světových výstav vložil do knihy vydané v roce 2005 pod názvem Expo od Bruselu po Aichi.