Prof. RNDr., CSc. Milan Hejný

„V té první měšťance... tedy já jsem i z té matematiky byl slabý, ale tak zvláštně slabý. Protože tatínek mi dával všelijaké problémové úlohy, ty mne bavily, a tvrdil, že já jsem matematicky dobrý. Nicméně známky tomu nenasvědčovaly, protože jsem byl pomalý. A v šestém ročníku nás učil matematice ředitel, pan ředitel Lepieš, tedy už v té době byl súdruh riaditeľ Lepieš. Byl nespokojen s tím, jaký je můj výkon, no ale nějak tu dvojku mi dával, protože jsem byl synem kolegy, malé město, otec je učitel matematiky, no tak jsem asi tu dvojku měl. A pak nám jednou řekl, že se teď jde dělat zvláštní těžká věc, zlomky, a dal nám úlohu na zlomky. Naučil nás pravidlo, jak se sečtou dva zlomky, to tzv. křížové pravidlo, a dal nám za domácí úkol, abychom si do pondělí promysleli, kolik je 1/2 + 1/3 + 1/6. Takovýto těžký úkol nám dal, a jak ho dopsal, tak já jsem řekl, vždyť to je jedna celá. A on si myslel, že si to pamatuji, že to bylo někde napsáno. Ale pak se ukázalo, že i u dalších úloh jsem to najednou já viděl. A já si zase pamatuji, jak jeden můj kamarád, který naopak byl v matematice velmi schopný, najednou těm zlomkům začal nerozumět, měl s tím problémy. Toto jsem nechápal – tak dobrý matematik a on nevidí, co je ta třetina a čtvrtina, vždyť je to přece nabíledni. Pak súdruh riaditeľ povedal: ‚No vidíš, Hejný, keď sa začneš učiť, tak to vieš.‘ A mně to tenkrát připadalo strašně směšné, protože já jsem se nic nezačínal učit.“

„Tak jsem začal ta děcka v páté třídě učit a strašně se mi to zalíbilo, já jsem chtěl učit rok, pak se ke mně přidali kolegové v paralelních třídách, sami jsme si vyráběli takové pracovní listy, děcka jsme vedli, chodili jsme s nimi na výlety, o prázdninách jsme pro ně dělali tábory mladých matematiků a vytvořila se mezi námi taková vazba, že mi bylo jasné, že se do ‚matiky‘ nevrátím. Mě ta práce s dětmi začala fascinovat, připravoval jsem si to a už jsem viděl, jak ta Evička to bude takhle chápat a ten Tomáš to bude takhle chápat... Jak jsem jim to začal šít na tělo a začalo to vycházet, tak jsem z toho měl strašnou radost, z tohoto vyučování. Pak mi už vůbec nepřišlo, že bych to měl nějak zrušit. Ta matika se mi zdála příliš plochá oproti tomu úžasnému bohatství myšlenek, které tato pedagogická a didaktická práce nabízí.“