Ladislava Guričová

"Přišli k nám pro tatínka a musel s nima jít na tu chatu. Pamatuju, že byla zima, bylo sněhu a my jsme všeci doma klečeli a modlili se růženec, protože bylo jasné, že když na té chatě někdo bude, že se začne bránit. A tatínek tam musel vejít jako první. Ale naštěstí tam nikdo nebyl, takže tatínka pustili. Přišel dom, pustili ho."

“To byla plná síň, myslím na soudu. Mám dokument, kolik jich tam bylo souzených a kolik let dohromady dostali a kolik tisíc pokuty. A to řvalo rozhlasem na celé Uherské Hradiště. My jsme tam stáli... maminka byla v nemocnici se zápalem plic a já se sestrami jsem byla u soudu. To byly myslím vstupenky jenom pro rodinné příslušníky. A my jsme tam s tím Frantou (spolužákem Františkem Manou, synem odbojáře) stáli kdesi v koutě jako děcka ještě a ten jeho otec byl odsouzený k smrti. To bylo hrozné. A pak jsme šli za maminkou do nemocnice a její první bylo: ‚Tak kde máte tátu??’ Ona věřila, že však tatínek nic neudělal, tak že ho propustí. A dostal šestnáct roků. To bylo šílené...”