“To byla plná síň, myslím na soudu. Mám dokument, kolik jich tam bylo souzených a kolik let dohromady dostali a kolik tisíc pokuty. A to řvalo rozhlasem na celé Uherské Hradiště. My jsme tam stáli... maminka byla v nemocnici se zápalem plic a já se sestrami jsem byla u soudu. To byly myslím vstupenky jenom pro rodinné příslušníky. A my jsme tam s tím Frantou (spolužákem Františkem Manou, synem odbojáře) stáli kdesi v koutě jako děcka ještě a ten jeho otec byl odsouzený k smrti. To bylo hrozné. A pak jsme šli za maminkou do nemocnice a její první bylo: ‚Tak kde máte tátu??’ Ona věřila, že však tatínek nic neudělal, tak že ho propustí. A dostal šestnáct roků. To bylo šílené...”
Tatínek pěstoval travná semena. To se muselo séct vždycky v červnu, koncem června to dozrávalo, ovsík zlatý, ovsík vyvýšený, bojínek a nevím, jak se to všechno jmenovalo. A muselo se to séct vždycky ještě za rosy. To jsme chodili už ve tři hodiny v noci na pole, zrána to bylo, jak se rozbřesklo. A museli jsme to za rosy poséct a dávat do snopků, do takových panáků klasy dovnitř, aby když svítilo slunko, to semeno, které z toho bylo nejvzácnější, nevypadlo. To semeno muselo být chráněné a až to proschlo, tak se to odvezlo dom a pak tatínek na to měl takové stroje. Vymlátilo se to a pak se to čistilo a to semeno vozil do šlechtitelské stanice do Rožnova pod Radhoštěm.
"Přišli k nám pro tatínka a musel s nima jít na tu chatu. Pamatuju, že byla zima, bylo sněhu a my jsme všeci doma klečeli a modlili se růženec, protože bylo jasné, že když na té chatě někdo bude, že se začne bránit. A tatínek tam musel vejít jako první. Ale naštěstí tam nikdo nebyl, takže tatínka pustili. Přišel dom, pustili ho."
Ladislava Guričová se narodila 26. prosince 1938 v rodině zemědělce a starosty Střelné Josefa Ptáčka. Po válce přišla rodina o část pozemků kvůli vsetínské zbrojovce. Další jim vzali komunisté po únoru 1948 a zbytek ztratili Ptáčkovi v roce 1950, kdy byl otec odsouzen kvůli podpoře odbojové protikomunistické skupiny Světlana. Ladislava Guričová od roku 1953 pracovala v dělnické profesi, protože nemohla dál studovat. Otec se vrátil z vězení až v roce 1958 a rok nato zemřel na následky věznění. V roce 1960 se pamětnice provdala a záhy se jí narodilo dítě. Přihlásila se do večerního gymnázia, ale bylo jí znemožněno pokračovat ve studiu. Po pádu komunismu byla členkou místního zastupitelstva ve Valašských Kloboukách. Navštěvovala školy a besedovala se žáky o životě v totalitním Československu. Ladislava Guričová zemřela v lednu roku 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
