John Freund

„Fredy Hirsch byl ohromná osobnost, olympijská, řekl bych. Přišel z Německa a byl to statečný a krásný člověk. Byl to vlastně vedoucí mládeže tam i v Osvětimi. A pak spáchal sebevraždu, než aby šel do plynu. On by šel do plynu s dětmi a nemohl vidět, aby ty děti trpěly, tak spáchal sebevraždu.“

„Pak nás Američané vzali na nákladní auto a odvezli nás. Jeli jsme skrz Norimberk. A já jsem měl velikou radost, to město bylo úplně rozbité, nic tam nestálo. To byla jediná radost, kterou jsem měl. Oni si to zasloužili. A pak jsme přijeli na české hranice a tam nás lidé vítali. Byl začátek května, rádia hrála hlasitě a přišel pan prezident Beneš.“

„My židovské děti jsme v Budějovicích vydávaly časopis. Teď je z toho kniha. Ten časopis se jmenoval Klepy, byl krásně ilustrovaný, byly tam povídky, které jsme my děti psaly. Hodně fotek a ilustrací. Pokud by vás to zajímalo, je o tom vydaná kniha The Underground Reporters, ale zatím ne v češtině.“

„V Holandsku žil jeden z nás a on si pamatoval na tu selekci těch devadesáti chlapců. A hledal, jestli to někdo přežil. On byl potom duševně nemocný, patřil k lidem, kteří to nemohli snést. Už zemřel. Tak on začal hledat a já i ostatní jsme od něho dostali dopis. A já jsem pak po něm převzal vedení té knihy. Tak jsme se našli skoro všichni, přežila to asi polovina, pětačtyřicet. Někteří byli tady, někteří v Americe, někteří v Izraeli. Tak jsme si začali dopisovat a z toho pak vznikla ta kniha. A taky jsme tady v Praze měli sjezd.“

„Když jsem se po prázdninách vrátil z vesnice, tak mi jeden vzdálený příbuzný říkal, že musím jít do školy. Tak mě tam zavedl, my tam přijdeme, on mě představí a ten pan řídící – ještě teď je mi špatně, když o tom mluvím – pan řídící mi říká, že tady má nařízení, že nesmí připustit židovské děti. Že to nikdy nebylo zrušeno, takže mě nemůže vzít do školy, představte si to!“