„Také naše třída neušla totálnímu nasazení. Pracovala jsem v provozovně, kde se vyráběly součástky do letadel pro německou armádu. Naštěstí jsem se tam zdržela jen dva měsíce. Vyhodili nás ze školního bytu, museli jsme se odstěhovat do Kolče, na to jsem se vymluvila a mohla odejít. Majitel provozovny Nedvěd, byl to takový přisluhovač Němců, nás nutil pracovat dvanáctihodinové směny. Když jsem to odmítala, přinesl mně přečíst dopis psaný německy, kde mu Oberlandrat uděluje možnost přesčasy nařídit. Po roce 1945 se mu povedlo vyhnout se postihu, ale po roce 1948 byl jeho majetek znárodněn. Naše třída byla k práci nasazena v různých podnicích. Někdo měl štěstí a mohl pracovat u příbuzných. Několik spolužáků pracovalo v ČKD. Se mnou v elektrotechnické provozovně byla ještě tři děvčata. Já jsem byla přidělena do zkušebny. Kontrolovala jsem provozuschopnost tlumivek. Měla jsem zlost, že nemohu studovat. Najednou člověka chytila škola natolik, že litoval, že nemůže studovat, i když jindy se rád ze školy ulil. Ale tentokrát ne! Protože jsem měla vztek, vždycky jsem nějaké vadné součástky propustila k dalšímu zpracování a radovala se, že jim dělám škodu. Asi jsem měla štěstí, že jsem včas odtud vypadla, protože kdyby na to přišli, tak bych to odnesla.“
„V sextě se dala dohromady skupina lidí, my jsme byli takoví aktivní, když se nic nesmělo, a nastudovali jsme školní besídky. Hrálo se tam divadlo, nastudovali jsme Prodanou lásku a další rozmanité recitace. To bylo všechno koncem války. Fotografie a další materiály jsem odevzdala do slánského muzea, protože je to připomínka válečných let. Toto je Vlastík Jirát, ten, co byl vězněn na kladenském gestapu. Rozhodli jsme se, že dáme dohromady kulturní pořad a připravíme školní besídku. Přemýšleli jsme, co všechno tam bude. Nastudovali jsme Českou a Moravskou besedu, s tím nám pomohla profesorka tělocviku. Fotografie patřily původně dvěma třídám, ale v kvintě z nařízení německých úřadů směla být pouze jedna třída, takže část studentů odpadla.“
Jarmila Růzhová se narodila se 28. srpna 1926 v Českých Budějovicích. V roce 1929 se otec stal ředitelem školy Zemědělské a hospodyňské ve Slaném a rodina se přestěhovala do služebního bytu při škole. Školní docházku zahájila v Dívčí škole Na Hájích a v roce 1937 složila přijímací zkoušky na reálné gymnázium, které ukončila v roce 1945. Po maturitě vystudovala ČVUT architektury a pozemního stavitelství v Praze. Po ukončení studií pracovala deset let jako vysokoškolská asistentka. Poté byla postupně zaměstnána v Agroprojektu, v Útvaru hlavního architekta Prahy a Státním ústavu dopravních projektů Prahy. Provdala se za Ing. Zdeňka Růzhu, který pracoval ve Výzkumném leteckém ústavu v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
