„Byl jsem zatčen se skupinou Pravda vítězí, kde jsme se jako mládež lidové strany údajně zapojili do protikomunistického odboje. Já jsem měl za úkol zapojit do této skupiny vysokoškoláky z právnické fakulty. To se mi víceméně podařilo, získal jsem asi deset svých kolegů, většinou členů lidové strany a Klubu lidových akademiků. Současně jsem byl organizován i ve Všehrdu a úzce jsem spolupracoval s Emilem Ransdorfem a Honzou Rennerem.“
„V únoru jsem se zúčastnil studentského pochodu na Hrad. Bylo to víceméně spontánní, protože po fakultách běžela hláška, abychom se shromáždili na technice na Karlově náměstí. A odtud vyšel průvod na Hrad. Vyšel v odpoledních hodinách – kolem jedné nebo druhé hodiny. Už jsme věděli, že moc v zemi převzal Klement Gottwald. Původně jsme se shromáždili před technikou na náměstí v parku, potom jsme přešli do budovy, shromáždili jsme se v aule a na dvoře. Už jsme nemohli jít vchodem na Karlovo náměstí, takže jsme šli druhou stranou. Kustodi nám otevřeli bránu, vyšli jsme druhou stranou ven a šli jsme na nábřeží, po nábřeží k Národnímu divadlu, přes most Legií na Újezd. Já jsem se dostal až k Hellichově ulici, k dnešnímu Tyršáku. Tam to přehradily Kuka vozy, takže průvod roztrhly. První část pokračovala dál do Nerudovy ulice, kde byli definitivně zastaveni Pohotovostním plukem [Sboru národní bezpečnosti – pozn. aut.] před odbočkou na Hrad. A my, kteří jsme byli v zadní části pochodu, jsme se přes Petřín, Ledeburské zahrady dostali na Pohořelec. Tam jsme se snažili proniknout na Hradčanské náměstí. Na Hradčanské náměstí už jsme se nedostali, rozehnali nás strážníci.“
„My jsme jednak byli ve škole, kde jsme stavěli barikády v Kubelíkově ulici. A pak jsme byli nasazení ke Středoškolské stráži, které velel nadporučík Sehák. Hlídali jsme esesáky, kteří byli zranění v době bojů a byli umístění v šestém patře na doléčení.“
JUDr. Jan Decker se narodil 2. ledna 1928 v Českých Budějovicích. Jeho otec pracoval jako úředník Československých drah. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Prahy, kde Jan Decker absolvoval klasické gymnázium v Kubelíkově ulici. Na jaře 1945 jej úřad práce vyslal na nucenou práci do Napajedel, kde se spolužáky kopal protitankové okopy. V dubnu 1945 z nuceného nasazení utekl. Zúčastnil se Pražského povstání, sloužil jako člen tzv. Středoškolské stráže a hlídal zraněné příslušníky SS. Od roku 1947 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a aktivně se věnoval atletice. Po únoru 1948 se zapojil do protistátní skupiny Pravda zvítězí, která byla napojená na odbojovou skupinu generála Karla Kutlvašra. V prosinci 1948 Jana Deckera vyloučili ze školy a den po Vánocích ho zatkla Státní bezpečnost. Obvinili ho z velezrady, ale nakonec byl odsouzen za neoznámení trestného činu k půlročnímu vězení, které si odpykal ve vyšetřovací vazbě. V letech 1950-52 sloužil u Pomocných technických praporů v Mimoni a v Praze. Aby se vyhnul mimořádnému prodloužení vojny, podepsal pracovní závazek na deset let do vojenského podniku Konstruktiva Praha. Pracoval tam jako stavební dělník a betonář, od roku 1962 jako plánovač. V roce 1970 přešel do podniku Výstavba hlavního města Prahy, kde zůstal až do důchodu. Jan Decker zemřel 14. května roku 2020
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
