„Poprvé jsem viděl americké vojáky, když přijeli se shermany na Pražskou ulici, ústa od ucha k uchu, žvýkali a s radostí mezi dav kolem tanku rozhazovali žvýkačky, cigarety, konzervy...“
„Já uznávám jednu i druhou armádu. Já se na armádu dívám očima prostého vojáka, nikdy ne toho, který je nahoře a velí. Proto taky jsem mnohá rozhodnutí Eisenhowerovi zazlíval, poněvadž jemu šlo o Japonsko, o pomoc Sovětského svazu, a tak dále. To už je potom politika. Ale ti prostí vojáci nasazují svůj vlastní život.“
„Tohle jsou ty nejcennější fotky, které kdybych nezachránil... díky tomu, že je nafotil otec mého spolužáka z píseckého gymplu. Jeho táta byl fotograf. A ten celou dobu během revoluce a osvobození lítal a fotil jednu fotku za druhou.“
„Pro mě jako kluka nebyl problém je (vojáky) přitáhnout k nám domů. Nejdříve jsem přitáhnul Amíka seržanta Moona. Takové krásné jméno Měsíc! A vzpomínám si na to, jak ležel ve vaně... To byla ještě tedy vana normálně na topení uhlím... Ležel dvě hodiny a říkal: ,To jsem si celou dobu, co jsem na vojně, nemohl dopřát. Já bych tady v tom nejradši usnul!‘“
„Před tím 6. květnem, to bylo období transportů. Od východu šel po táborské silnici den a noc nepřetržitě průvod německých civilních utečenců, vojáků, vojenské techniky, a jelikož to šlo od Táborky na Nový most a z Nového mostu k Přemyslově ulici a Pražskou na Novou hospodu, kde je odbočka na Lnáře, Blatnou a Strakonice, tak to bylo nepřetržitě: koně, technika – na čem se dalo utíkat, to tam táhlo.“
Richard Praus se narodil 25. května 1933 v Písku. Zde jako dvanáctiletý chlapec v roce 1945 zažil konec 2. světové války. Dodnes vzpomíná na osobní setkání nejprve s americkými a později i ruskými vojáky, kteří se na demarkační linii procházející Pískem setkali. Jeho otec byl profesorem lesnické školy a po válce odešel i s rodinou a dospívajícím Richardem do Ústí nad Labem. Vojnu absolvoval Richard Praus u chemické roty v Praze, v objektech Břevnovského kláštera. Natrvalo se do Prahy přistěhoval až v roce 1964 a pracoval jako odbytář v n. p. Potrubí. Po revoluci v roce 1989 se začal soukromě věnovat napravování obrazu minulosti. Inicioval v Písku vznik několika památníků připomínajících podíl americké armády na osvobození Československa v roce 1945. Podařilo se mu zachránit unikátní soubor fotografií ze dnů osvobození, jejichž autorem je písecký fotograf Langhans. Prausovo úsilí postupně přerostlo v založení občanského sdružení Buddies, které podobné aktivity zastřešuje. Richard Praus zemřel 21. února 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
