Jiří Novák

„Já jsem byl u technických praporů a musím říct, že nejhorší právě bylo to, že jsme sloužili s těma kriminálníkama. To byla krajně nepříjemná záležitost. Oni měli kudlu, já si vzpomínám, že jsme měli někde něco uklízet, já dostal chodbu a najednou mě něco píchlo do zad, otočím se, tam dlouhej dranžírák: ‚Kdo umeje hajzly, víš.‘ No tak jsem je umyl, to jsem věděl, že to nemělo cenu. To byly takový nepříjemný věci s těmahle mizerama. Tenhle kluk dopad blbě, protože byl prchlivej a on mu tenkrát dal nějaký klencáky a on na něj vlítnul a zapíchnul ho. Lampasáka zapíchnul, takže mu dali doživotí a pak ho při transportu prý zastřelili. On nějak asi utekl, ale já jim nevěřím ani pozdravení, já u toho nebyl, protože oni když potřebovali, tak řekli, že zemřel na útěku.“

„Bylo jim řečeno, že když se nenaučej nazpaměť to, co od nich naši vyšetřovatelé pod vlivem sovětských poradců... když se nenaučí to přesně nazpaměť, jak to bude u toho soudu, tak můžou mít až trest smrti. A pak se stalo to, že jeden se vzbouřil a řekl, že to není pravda, že všechno, co přiznal, z něj bylo vynuceno i mlácením, a že s tím nesouhlasí. Druhý den už nebyl u soudu a na útěku zemřel. Nemusím dál povídat, kdo mu pomohl, to byl zdravej člověk.“

„Přijdu na vysokou školu do třídy na přijímací pohovory a bylo tam asi osmnáct jmen a moje jméno bylo škrtnuto. No tak škrtnutý, kašlal jsem na to, my mladý kluci si s tímhle... No a přišla slečna ze školního a začala rozdávat papíry a na mě nevybylo. Já jsem říkal: ‚Já jsem tady taky.‘ ‚Já vás nemám, běžte si na fakultu, na děkanát.‘ Tak jsem šel na děkanát a tam mi řekli: ‚Ale vy jste nám napsal dopis: Jiří Novák, narozen, bytem. Omlouvám se z přijímacího pohovoru, protože nastupuji vojenskou základní službu, podpis.‘ To bylo na takovým průklepáku, já ho vidím ještě teď. No já tenkrát blbeček: ‚No to musí být mýlka, to není možný, já se podepisuju úplně jinak.‘ Ona porovnala, že ten podpis je úplně jiný, tak mi řekla: ‚Víte co, tam jich je míň, tak běžte tam.‘ Tou dobou ještě nevěděla, že tyhlety móresy jsou. Tak jsem šel tam a nějakým způsobem jsem tam zazářil, chraň pánbůh, že bych se chtěl chlubit, ale měl jsem asi lepší znalosti než ti ostatní a on mi ten zkoušející okamžitě říkal: ‚Jste přijatý, ani nemusíte čekat.‘“