Antonis Arabadzis

„Anebo přiletělo letadlo a teď začalo házet. A to jsi nevěděl, jestli to je bomba, nebo co to je. To byly třeba balíky, krabice, a byly to třeba samé levé boty. UNRRA, tehdy se říkalo, samý levý boty a sto kilometrů dál házeli ty pravý. To je jako pomoc Američanů a Angličanů? To nám teda houby pomohli, teda hodně blbě. A takové voloviny sem tam - nějaká žvýkačka nebo nějaké piškoty a takovýhle. Ale to byla taková UNRRA. Tehdy nám skoro nikdo nepomáhal, neměli jsme zbraně, neměli jsme nic a byli jsme hladoví.“

Arabadzis: „Jinak jsem rusofil. Teda co se týče hokeje, rusofil odjakživa.“ Manželka: „Jo! To určite.“ Arabadzis: „Když je hokej Česko - Rusko, tak fandím Rusům.“ Manželka: „Jo, a pak mi říká: Ale jsem rád, že to Češi vyhráli.“ Arabadzis: „Ne, teď jsem byl rád, že to vyhráli Češi, protože mě naštvali Rusové. Celou dobu vyhrávají, vyhrávají, a nakonec dechem nevydrží. A kdyby ses mě zeptala, proč se mi to líbilo, že vyhráli Češi... rotože těch pětadvacet nejlepších hokejistů tam nešlo, ale šli tam mladý kluci a vypadalo to, že propadnou, a nakonec vyhrajou mistrovství světa. Tak to uznávám!“