„(Redaktoři Československého rozhlasu v Plzni) připravovali v létě roku 1968 pořad nazvaný Radio Karlsbad, jednalo se o pravidelné týdenní vysílání, které bylo vysíláno ve čtyřech jazykových verzích - česky, anglicky, francouzsky a německy - pro lázeňské hosty v Karlových Varech. Já jsem byl do vysílání zapojen jako francouzský speaker, namlouval jsem pasáže ve francouzštině. Takže o mně v rozhlase věděli. Potom přišel srpen. Bylo bezprostředně po 21. srpnu a Plzeňané si dokáží představit napětí tehdejší doby, v Plzni už byly ruské tanky. Ovšem plzeňský rozhlas stále vysílal. A tehdy mi zavolali z rádia, že tam mají Itala, se kterým se nemohou dohovořit, jestli bych tam nemohl přijít. Proč by ne. Když jsem tam přijel, domluvil jsem se s Italem a zjistil jsem, že to byl italský komunista, který byl na dovolené u moře v NDR. Při zpáteční cestě se dozvěděl, že bylo Československo obsazené spojeneckými vojsky. A přijel proti tomu protestovat. Vyslechl jsem ho a přeložil jeho projev do vysílání. A poté mne redaktoři požádali: ,Vy mluvíte dobře cizími jazyky. Nechtěl byste nám přeložit různá prohlášení, výzvy, které máme připravené?‘ Řekl jsem: ,Proč ne?‘ Například se jednalo o výzvu, která se obracela na světovou veřejnost, aby nebyly vykládány sovětské lodě ve světových přístavech na protest proti obsazení Československa Sovětským svazem. Toto prohlášení bylo asi v pěti jazykových verzích vysíláno přes rozhlasové vlny mým hlasem. Pochopitelně to mělo své důsledky.“
„Vzpomínám si, že když jsme byli v Belgii, moderoval jsem jejich programy a poprvé jsem vystupoval v chodském kroji. Mlluvil jsem holandsky. Přítel mi připravil holandštinu, naučil jsem se projev i holandsky. Byla to moje dvojí premiéra - ve folklorním kroji a v holandštině.“
„Dnes společenství působí ve dvou stech zemí po celém světě, na všech světadílech s výjimkou Antarktidy, čítá zhruba 1,3 milionu členů, má více než 32 500 Rotary klubů. Je to společenství slušných lidí, kteří mají zájem udělat něco pozitivního pro své okolí, pro město, kde žijí, pro ty, kteří nejsou tak šťastní jako ti, kteří mohou něco nabídnout.“
„Osudy mé rodiny byly také dosti dramatické, zejména v době druhé světové války. Můj tatínek byl profesorem češtiny a němčiny na reálce v Táboře. Byl velmi aktivním sokolem, župním vzdělavatelem Župy Jana Žižky z Trocnova a vydavatelem sokolského časopisu. Hned první den vypuknutí války 1. září 1939 byl gestapem zatčen a odveden na Pankrác, kde strávil určitý čas. Potom se přes Terezín a Dachau dostal do Buchenwaldu, kde byl držen celou válku. Kupodivu koncentrační tábor přežil a v polovině května 1945 se vrátil domů.“
Pan Zeman odcházel v lednu 1990 do důchodu. Při odchodu z budovy Výzkumného ústavu Keramiky potkal u píchacích hodin ředitele, velice aktivního komunistu. „Tehdy u píchaček jsem mu říkal: ,Soudruhu řediteli, už vám neřeknu na shledanou, ale sbohem.‘ On říká: ,Ne soudruhu řediteli, pane řediteli!‘ A já jsem mu na to odpověděl: ,Pro mne budete vždycky soudruh ředitel.‘“
JUDr. Dobroslav Zeman se narodil roku 1930 v Jindřichově Hradci, vyrůstal v Táboře, kde jeho otec působil jako středoškolský profesor. Otec PhDr. Antonín Zeman byl významnou osobností města, byl funkcionář Sokola, proto byl jako potenciální odpůrce nacistické vlády zatčen gestapem a v letech 1939-1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po absolvování gymnázia vystudoval Dobroslav Zeman Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Poté byl přidělen na umístěnku do Škodových závodů v Plzni, kde pracoval nejdříve jako právník. Po vojenské službě byl zaměstnán v oddělení obchodní propagace, měl na starosti přípravu propagačních textů, odborných brožur i katalogů Škody, také expozice a prezentace podniku na veletrzích, včetně zahraničních. Kvůli vystoupení v Československém rozhlase v Plzni a protestu proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy byl v roce 1968 v zaměstnání suspendován. Do roku 1979 pracoval v Dodavatelsko-inženýrském závodu Škody (DIZ Plzeň), poté ve Výzkumném ústavu keramiky v Horní Bříze a v Plzni. Po odchodu do důchodu roku 1990 založil agenturu P.R./Agency, která se zabývala public relations. Zasadil se také o obnovení rotariánství v České republice po roce 1990 - znovuzaložení Rotary klubu Plzeň a Rotary International distriktu 2240, jehož se stal prvním guvernérem pro období 1999/2000. Působil v Rotary klubu Plzeň a pracoval jako soudní překladatel. Dobroslav Zeman zemřel 1. srpna roku 2019.
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Vysílání - vpravo K. Sedláček, vlevo D. Zeman
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Vysílání - vpravo K. Sedláček, vlevo D. Zeman
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Před rozhlasem.
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Před rozhlasem.
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Pryč s okupanty.
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Pryč s okupanty.
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Lidé před rozhlasem.
Fotografie Český rozhlas 1968 – fotografoval Milan Marko, fotograf, zaměstnanec Fotooddělení podniku Škoda Plzeň, ve dnech 21. -29. 8. 1968. Lidé před rozhlasem.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
