Birkenau bylo konečný řešení, to nejhorší
Helena Maršíková se narodila 10. května 1926 jako Chana (Hanele) Drumerová v obci Roztoka, okres Iršava, na Podkarpatské Rusi jako čtvrtá z celkem pěti dcer židovských rodičů Mojžíše Drumera a Blanky, rozené Eizenbergerové. Otec pracoval jako truhlář. Roku 1935 jí zemřela matka, starost o rodinu převzala babička a nejstarší sestra. Starší sestry se vydaly za prací do Belgie a do Budapešti. V březnu 1944 se po německé okupaci Maďarska už tak nelehká situace Židů začala prudce zhoršovat. Dne 3. 4. 1944 byla Helena spolu s otcem a babičkou odvezena do blízké obce Iršava, odkud pokračovali do ghetta v Mukačevě. Následovala deportace do Osvětimi-Birkenau, kde byl otec pamětnice zavražděn. Po několika dnech Helenu čekal transport z Osvětimi do pracovního tábora v Krakově-Plaszowě, ale po třech měsících přišla další deportace do Osvětimi. Tam Helena Maršíková přežila četné selekce. a po pěti týdnech byla deportována jako pracovní síla do Augsburku - patřila k pětisetčlennému ženskému pracovnímu komandu, jež spadalo pod tábor Dachau. V důsledku bombových útoků převezli nacisté vězenkyně v březnu 1945 do Mühldorfu. Dne 30. 4. 1945 se na trati dočkala osvobození americkou armádou. Po válce se usadila v Čechách, od roku 1949 žije v Praze. Je vdova, má dvě děti, šest vnoučat a několik pravnoučat. Ze svých traumatizujících zážitků z období holocaustu se vypsala v knize vzpomínek Holka z Roztoky, kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství Triáda. Helena Maršíková zemřela 22. května 2015.